"Můj otec ve vězení přebývá už 45 let.. A furt vypadá na 30.. Nejsem normalní.. Jako.. V tom co se mi děje.. Psichycky normalní taky nejsem ale to je jedno.." uchechtla jsem se..
"Neni to jedno!" ja chci vědět kdo bydli v mem domě!" vyjekl Stark
"Tomuhle řikaš dům?" zakroutila jsem hlavou.. "Řekněte si Furymu.. Nemužu za to že nikomu z vas nic neřekl.."
"A to nemužeme byt přatele?" nepostřehla jsem kdo to řekl.
"Nerada si dělam nove přatele.." zašeptala jsem vstala a odešla s tichým:"dobrou noc."
Sedla jsem si na postel a přemyšela..
Tak moc mi chybí.. Mužu za to já že tu není.. Nebyla jsem dost rychla..
Zakladna Hydry před 11ti lety..
(Pohled 3ti osoby)
Olivia a její parťák Jim bojovali bok po boku proti nepřatelům z Hydry.
Ani jeden si však nevšiml malé šipky.. Oboum se zapichla do krku a taktež oba se sesypali k zemi..
Olivia pomalu otvirala oči..
"Jime?! Jime?!" volala zoufale a rozhlížela se..
To co pak uviděla.
Pořezany Jim na prave straně oní.. Byl vyčerpaný.
"Jime.." zašeptala.. On pomalu zvedl pohled k ní..
"Ja musel. Jinak by ti ublížili.." zašeptal a ona na něj nevěřícně koukala..
"Nee.."
"Ale ano slečno.." rozněl se mistnosti slizky hlas..
"On má rodinu! Mě udělejte co chcete! "
"Ne Liv! Nenecham aby ti něco udělali!"
Beznadějně na něj koukala a on kyvl hlavou..
"Jsi jako moje sestra.. Vyrustali jsme spoulu.." zašeptal. A Olivie uviděla malou pinzetku nedaleko ni.. Pomalu ji svou silou přitahovala..
"Moc dojemné ale.. Mělu by jste se rozloučit!" ozval se znovu ten slizky hlas
"Ne.." zašeptala Olivie..
Pinzetou už otevírala zamek. Aspoň se snažla..
Pouta mela odemklé..
Seskočila vzala první zbraň co ji z pultu vlezla pod ruku a začla střilet všechny ty agenty kolem..
"Zabijte hlavně jeho!" naposled se ozval Ten hlas..
Ozvala se rana.. Jeden z agentu měl nataženu ruku směrem k Jimovi.. Měl v ni zbraň..
Oliviu zalil hňev.. Přestala sve schopnosti ovladat.. Věci se vznesli do vzduchu a nože zapíchli všechny agenty.. Olivia padla vysílením.. Z posledních sil se zvedla dobelhala se ke svemu parťakovi..
Odepla ho z pout a pasů.. Padl ji do naruče.. Byl studeny.. Hlavu měl prostřelenou a Olivia začla brečet..
"Jime... Nemužeš mě opustit!.. Ja tě tu pozřebuju! Prosim!" i když věděla že je to beznadějne mluvila m něj..
Uviděla sve hodinky a zavolala si jimi sve letadlo.. Jimovo tělo vzala sebou.. Aby měl dustojný pohřeb.
"Takže tohle se stalo?" otevřeli se dveře. Stala tam ta telepatička. Nedavala jsem si pozor..
"Jestli to někomu řekneš!" zaječela jsem na ní. Slzy mi stekali po tvaři.. To co udělala mě dostalo.. Ona mě objala..
Snad jste spokojeny.. Dost jste si o to psali..
ČTEŠ
Známá Ale retardovaná
Random„Chci vám nabídnout místo mezi Avengers..." „A když nechci?" zeptala jsem se ho a naklonila hlavu na stranu.. „Dáme vás do vězení.. Jste nebezpečná.." poněkud vítězně se usmál.. tedy.. pokud se tomu usměv říkat dalo.. „Tak.. kde mam celu?" usměv mu...
