Známá Ale retardovaná

Vdova V Doktorově Náruči..

Sedim v posteli.. Za zady mam polštáře a koukam do mobilu.. Koutkem oka vidím Mrazíka který na mě každou chvíli koukne a pak něco čmárá do sešitu..

"Ukážeš mi mě že jo?" vyděsí se a hodí po mě ten sešit nebo co to je.. Jo byla jsem tam já..
"Super hrdina a lekne se když promluví holka co ma zlomenej kotník.." zasměju se a koukam na kresbu.. "Ale maluješ krásně to ti musím nechat.." koukam na něj a on se poškrábe na zátylku..

"On dneska nebyl ani běhat! To je divné.." uslyšim někoho za dveřmi..
Vlezu Setevovi do hlavy s tím ze by jsme si mohli z jeho přátel trochu vystřelit.. On hned souhlasil protože prý minuli týden si oni z něj dělali srandu furt.. Sundala jsem si ono triko. On zrudl.. Ja se na nej podivala pohledem 'Oblečení dolů' pochopil pak si lehl objal mě kolem pasu.. Za dveřmi se zatím sázeli..

'Asi ti to buse nepřirozený ale...' řekla jsem mu v hlavě druhou jeho ruku si dala pod sebe a dala ji na své prso
'Je to nutné?' zrychlil se mu pulz..
'neni ale.. Bude to sranda Stevei.' následně oba děláme že spime.. On si schová svůj rudý obličej do mých vlasů.. Asi o dvě minuty později hned co se dosazeli se otevřeli dveře..

"Starouš se rozjel!" byla první poznámka Starka..
'Až ti řeknu teď.. Tak co nejhlasitěji zaječíš ano?' Steve nepatrně kyvne..

Hned co sem mu do mysli poslala to slovo oba sme začli ječet..
Stark na sebe vylil obsah skleničky.. Vdova zakolísala doktorovi do náruče.. Šíp se bouchl do hlavy.. A ja se Stevem.. Proč mu říkám jménem! Mrazíkem sme se smáli z plných plic.. Jeho zvonivi smích se linul místností..

Prosím nějaké názory!