Známá Ale retardovaná

Děvenko!

Přijedu tam a Vidím ho sedět na schodech sama pro sebe se usměju zaparkuju a vylezu u auta. On se s úsměvem zvedne a ja se rozeběhnu k němu.
"Ahoj Petere!" zazubim se a Obejmu ho.
"Ahoj tak co ruka?" poukaže ja obvaz a ja se usměju.
"Dobry. Chci ti poděkovat asi bych to tam bez tebe nezvládla.." usměju se a všimnu si kluka který míří na Petera Prakem.
"Víš o tom viď." zvedne se mi jeden koutek a on přikývne.
"Ten kluk mi dělá ze života peklo už nějakou tu dobu." skočím mu do řeči.
"Proč mu nedáš do držky." Peter se pokrči a stane mě sebou takže rána trefí někoho jiného.
"Jedl jsi?" změním téma a on se zašklebí.
"Pizza?" zvednu obočí a on se celý rozzáří.

"Pizza!!!" vyjekne a oba se zasmějeme míříme k autu.
"Hej Parker! Kdo je ta Kočička?" uslyšim a otočím se za tím hlasem.
"Nevšimej si toho." Šeptá Peter a oba dva si sedneme do auta.

"Takže. Dneska je Patek. Nečekej že si dáme Pizzu a pustím tě domů." zasmějeme se a ja se rozjezdu směr nejlepší Pizzerie.

"Tetě jsem řekl že se vrátím zítra večer takže." podrbe se na zátylku.

"Tak v pohodě!" vyjeknu a prodce zabrzdím babičce která chce projít přes přechod a nikdo ji nenechá.
"Počkej jo." usměju se na něj a vylezu z auta.

"Dobrý den Babi" usměju se na ni.
"Děvenko vás mi posílá samo nebe!" usměje se na mě a da mi svou kabelku a ruku.
"tak pojďte." usměju se na ni znovu a spolu se vydáme přes přechod. Auto zastavilo a za ním spoustu dalších.

"Tak. Buďte opatrná ano." usměju se na ni a ona mi dá pusu ja čelo.
"Jste anděl Děvenko." pohladí mě po tváři a vydá se domů.
Doběhnu k autu a vidím usměvavého Petera.
"Jestli dnes budeme dělat tohle." směje se a ja s ním. "Když u toho bude ta pizza nejsem proti!" zasměje se a ja se znovu rozjezdu.

"Ode dneška ni říkej jen Děvenko!" zasměju se i s ním.