✔️Světlo a stín

Kapitola 5.

Omegům se podařilo nahrabat okolo tábora hromady sněhu, aby se ubránili před krutým větrem, který se k večeru přihnal a čekali, až se vrátí alfy. Yoru se s ostatními choulil v houfu a snažil se zahřát své tělo u udržovaného ohně, když se najednou ozvaly hlídky. Všichni najednou ožili a nedočkavě vyhlíželi lovce.

Yoru byl šťastný, když mezi vlky uviděl Kaila a Juna. Byl rád, že se jeho přátelé vracejí. Úsměv mu ovšem okamžitě z tváře zmizel, když rychlým pohledem překontroloval celou skupinu. Nikdo z nich nenesl nic k jídlu. A co bylo hlavní. V čele lovců nestál vůdce, ale Zuko.

Kail s Junem došli k Yoruovi a posadili se vedle něj. Jejich smutný výraz rychle zahnal jeho nevyslovenou otázku. Mezi vlky to šumělo a všichni čekali na jasnou odpověď. Kde je Vůdce?

Paniku rozptýlilo až Zukovo odkašlání. Všechny oči se otočily směrem k mladému šedému vlkovi, který nyní stál před ohništěm. Všechny si nejdříve změřil pohledem. Jeho oči, které měly barvu ohně a byly orámované černou maskou, se podívaly na nedočkavé vlky a pak se nocí rozezněl jeho hlas.

„Se zlomeným srdcem vám musím oznámit, že se stala hrozná tragédie. Můj otec se ze všech sil snažil ulovit nějakou zvěř. Všichni lovci vám můžou potvrdit, že v okolí lesa nedala najít ani stopa." Omegové se tázavě podívali na alfy, kteří jim přikývnutím potvrdili pravdivost Zukových slov.

Mladý vlk pokračoval. „Můj otec se tedy rozhodl, že se vydá hlouběji do lesa. Snažil jsem se mu to rozmluvit, ale nedal si říct." Yoru se při těchto slovech zamračil a uvažoval, jestli byl vůdce opravdu tak moc zoufalý, že porušil svůj vlastní zákaz. Zahleděl se na Kaila a chtěl se zeptat na jeho názor. Když spatřil přítelovu zamračenou tvář, tak si uvědomil, že myslí na totéž. Stočil tedy pohled na druhou stranu a střetl se s Junovim pohledem. Ten jen lehce přikývnul a dal mu tím najevo, že také smýšlí stejně.

„Liškám se vůbec nelíbilo, že vtrhl na jejich území. Zaútočily na něj. Můj otec se rval do posledních sil, ale nepřátel bylo moc. Když jsem k němu doběhl, tak jsem stačil pouze zahlédnout, jak jeho bezvládné tělo shazují do rozvodněné řeky." Smutně sklopil svou hlavu a tvářil se co nejvíce zlomeně. „Nestačil jsem se s ním ani rozloučit."

Když se Zuko na nějakou chvíli odmlčel a zřejmě se utápěl ve svém smutku, několik vlků se podívalo směrem k tmavě hnědému vlkovi, který seděl vedle syna zesnulého vůdce. Bugar pouze lehce pokýval hlavou a tím dal všem najevo, že vše co jeho přítel říká je pravda.

„Chtěli jsme ho pomstít, ale lišek bylo až příliš. Museli jsme co nejrychleji utéci. Až když jsme vyběhli ven z jejich území, nás přestaly pronásledovat." Pokračoval smutným hlasem mladý vlk. Náhle se napřímil a pohlédl na zdrcenou smečku přísným pohledem. „Nyní, když je můj otec pryč je načase zvolit nového vůdce. S těžkým srdcem zaujímám jeho místo. Já jsem váš nový vůdce."

Mezi vlky to nesouhlasně zašumělo, až Zukovi podrážděně zacukaly uši. Jeden ze starších alf vystoupil a promluvil za celou smečku. „Podle pravidel se nemůžeš prohlásit za vůdce. Musíš se utkat se všemi, kteří o toto místo jeví zájem a porazit je. Pouze nejsilnější může vést smečku." Všichni vlci souhlasně přikyvovali. Zuko si odfrkl a na jeho tváři se objevil výsměšný škleb. „Pokud je tu nějaký vyzyvatel, ať předstoupí." Vlk, který nadhodil námitku, hrdě zdvihl hlavu a zvedl tlapu, aby udělal krok kupředu. Když v tom najednou se Bugar postavil před Zuka. Přikrčil se a výhružně zavrčel.

Vyzyvatel sklopil uši a ocas stáhl pod sebe. Jak rychle svou odvahu nalezl, tak rychle také zmizela. Raději se schoval mezi ostatní vlky. Zuko vítězně vypjal hruď. „Má ještě někdo nějaké námitky, nebo se tu najde někdo, kdo by chtěl bojovat o post vůdce?" Všichni vlci dělali, že v okolí nalezli něco, co je zaujalo a nikdo si nedovolil se podívat novému vůdci do tváře. Yoru si lehl na zem, aby byl co nejmenší. Toto se týkalo alfů. On jako omega do toho neměl co mluvit. Podíval se znovu na Kaila a zarazil se. Zrzavý vlk se díval vzdorovitě a celé jeho tělo bylo napjaté. Bílý vlk měl najednou pocit, že by byl jeho přítel schopný se Bugarovi postavit a pustit se s ním do souboje. Nervózně zakňučel a šťouchl svým čumákem přítele do boku. Ten jakoby se náhle probral z transu a pohlédl na něj. Jeho svaly se uvolnily a lehl si vedle Yorua.

Zuko svou úlohu vůdce okamžitě přijal a pokračoval dále. „Nyní všichni pozvedněte zrak na noční oblohu a pojďme se společně rozloučit se Zalgem." Yoruovi se náhle zhoupl žaludek, jak rychle Zalgo ztratil své postavení a nyní je nazývám opět jen jménem. Přišlo mu to nefér a moc uspěchané.

„Zároveň také poctíme volbu našeho nového vůdce." Šedému vlku se při těch slovech radostně zaleskly žlutooranžové oči. Zdvihl svůj čenich vysoko k obloze, kde nyní jasně zářil měsíc a z plných plic k němu vyslal svou píseň. Postupně se k němu ostatní vlci přidali a krajinou se neslo jejich vytí.

Yoru vyl po boku svých přátel. Jeho hlas byl plný smutku. Nevyl na oslavu nového vůdce. Vyl kvůli ztrátě toho starého. Nedokázal na něj myslet jako na Zalga. Ještě ne.

Po jejich rozloučení se všichni vydali najít si místo na spaní. Jun a Kail šli společně za Yoruem, který je vedl na místo, které jim připravil. Bílý vlk neměl nikdy moc kamarádů. Vlastně měl do nedávna jen Kaila, kterého považoval za svého bratra a tak byl nadšený z nového přátelství s Junem. Byl tak nadšený, že si ani nevšiml podrážděného výrazu, který na sebe upírali vlci za ním. „On je můj." Vrčel potichounku Kail a propaloval Juna pohledem. „Nepatří nikomu. Až si ho označíš, tak si na něj můžeš dělat nároky." Odvětil mu posměšně zlatavý alfa.

Yoru si lehl na kožešinu a každý z jeho přátel se uvelebil po jeho boku. Vtom ticho noci porušilo hlasité zavrčení. „Co si myslíte, že jako děláte?" Všichni zmateně hleděli na rozzuřeného nového vůdce a nechápali, co myslí. „Je zde nový vůdce a s ním přichází i nová pravidla. Všichni omegové se okamžitě zvednou a půjdou spát ven z tábora. Až za ty hromady sněhu. Kdyby se blížil nepřítel, tak ho můžete zadržet, než se alfové připraví k boji."

Všichni po sobě nevěřícně zírali. Vůdce opět zavrčel a všichni omegové se jako na povel zvedli a zamířili ven z tábora. Yoru se ještě naposledy ohlédl na své dva přátele, kteří ho doprovázeli pohledem. Kail se díval naštvaně, pohoršen tou nespravedlností a Jun se na něj díval soucitně. Když zašel za kopec sněhu, uvelebil se v hloučku ostatních vyhnaných vlků. Noc byla opravdu chladná a ledoví vítr nemilosrdně bičoval jejich těla. Bílý vlk se třásl zimou a modlil se, aby přežil mrazivou noc.

Tak tu máme další kapitolku. Zatím to vypadá, že s novým vůdcem přicházejí ještě horší časy, než kterým smečka čelila do teď. Nikdo ovšem ještě netuší, jaké hrůzy je vůdce donutí provést. Dnes se s vámi loučím a budu se na vás těšit u další kapitoly.  :)      

AkumaDono