✔️Světlo a stín

Kapitola 31.

Cítil, že ho někdo někam nese. To bylo to jediné. Přišlo mu, jakoby neměl tělo, jako by nic nevážil. Slyšel okolo sebe nějaké hlasy, ale nerozuměl jim. Přicházeli k němu z veliké dálky. Přišli mu povědomé, ale nedokázal je zařadit. Několikrát mu přišlo, že zaslechl své jméno, ale mohl se také mýlit. Zrak mu nesloužil dobře, viděl jen nejasné šmouhy. Byla mu hrozná zima. Stejná zima jako tehdy. Tehdy, když pátrali se smečkou po novém domově.

S námahou zavřel oči a uviděl staré tváře. Všichni vlci, kteří se nemohli vydat na cestu běželi zasněženou krajinou. Sněhová závěj, kterou přitom rozmetávali kolem sebe, působila lehce, jako obláčky. Běželi směrem k němu a vítali ho svým štěkotem. Nikdo však nepromluvil. On sám seděl a vyčkával co se bude dít. Vlčí smečka se náhle zastavila několik metrů před ním. Vlci se rozestoupili a on spatřil známou tvář. Uličkou, kterou utvořila chlupatá těla, kráčel jeho otec. Díval se na něj smutnýma očima. Yoru na něj chtěl vykřiknout, ale nemohl. Tak rád by se s ním přivítal, ale nemohl se ani pohnout.

Náhle se za otcem objevilo mohutné černé tělo. Zpoza vlka vyšel bývalý vůdce. Jeho černá srst vlála ve větrů, který Yoru necítil. Zalgo se na něj pousmál. Otočil se k jeho otci a ten k němu pohlédl. Zdálo se, jakoby si něco řekli pouhým pohledem. Když se otec znovu otočil na Yorua, na tváři měl spokojený úsměv. Podíval se na svého syna a nesouhlasně pokýval hlavou. Bílý vlk to vůbec nechápal. O co tu jde?

Náhle se všichni vlci jako na povel rozeběhli sněhem a utvořili kolem něj kruh. Všichni najednou začali výt. Byl to radostný vlčí zpěv. Yoru se snažil pohledem vyhledat otce, ale zpěv najednou ustal a všichni vlci se rozplynuli jako pára. Pak přišla prudká bolest, následovaná tmou.

Shiky nervózně přešlapoval před léčitelskou chatkou. Všude voněly bylinky a několik mechů a rostlin. Ovšem nejsilnější vůně, která se vznášela vzduchem, byl pach krve. Floranna dovolila dovnitř vstoupit pouze dvěma ženám, které jí pomáhaly zastavit krvácení. Panter se na chvíli zastavil a pohlédl směrem k nádvoří. Tam stál nasupený lev a cosi pořvával na skupinu hlavních útočníků. Byl mezi nimi i Mike. Nyní ho Shiky viděl v cela odlišném světle. Věděl, že na vlka žárlil, ale netušil, že by mohl dojít až tak daleko, že by proti němu poštval část smečky.

Otočil se zpět k chatce, kde se zrovna otevřely dveře. Vyšla jedna z žen a nesla v náručí lavor. Snažila se ho před očima pantera co nejvíce ukrýt a rychle s ním zamířila ven z tábora, kde ho chtěla vylít. Shiky i přes její snahu zahlédl, co za tekutinu se v lavoru skrývá a moc nadějí mu to nepřidalo. Byl plný krve.

Nebyl ovšem jediný, kdo si teď připadal nepotřebně. Před chatou seděl jeho bývalý žák. Rys seděl nedaleko u dveří a objímal si rukama kolena. Ramena se mu lehce chvěla pláčem. Dalším přihlížejícím byl Garcia. Nikdy neměl toho tygra rád, ale nyní mu byl tak neskutečně vděčný, že by ho nejraději objal. Garcia mu ovšem na lovu několikrát dal najevo, že tím, že mu přebral vlka si z něj udělal rivala na život a na smrt a tak jen stál a čekal na verdikt jejich léčitelky.

„To je teda nehorázná drzost! Jak si to představujete? Takhle neposlouchat má nařízení! Kromě toho, je na mě abych rozhodoval o trestech členů smečky, kteří se provinili!" Lev supěl jako nikdy v životě. Zetto s Mikem a třemi dalšími stáli obklopeni hloučkem přihlížejících a poslouchali vůdcovu zlobu, kterou si na svou hlavu přivolali útokem na vlka. Leopard měl obvaz přes zraněné oko.

„Takže asi víte, co následuje, že?" Hleděl na ně zlostně Sphira. To už sněžný leopard nevydržel a začal škemrat. „Prosím tě hlavní alfo. Jen nás nevyháněj! Slibuju, že už nic takového bez tvého příkazu neuděláme!" Zetto se svalil na kolena a zoufale hleděl na lva, který si vše urovnával v hlavě. Všichni provinilci se přidali a škemrali o milost.

Sphira se konečně rozhodl. „Budete zvětšovat tábor. Posekáte všechny stromy v místě, které určím a sami okolo postavíte plot!" Pro tak malou skupinu to bude znamenat několik týdnů nekonečné dřiny, ale přesto si všichni úlevně oddychli. „Ale!" upozornil je lev. „Jestli Yoru nepřežije, všechny vás označím jizvou zrádců a poženu vás ven z našeho území. A jestli sem jen jednou nohou páchnete, nechám vás bez přemýšlení rozervat na kusy!"

Davem se ozval udivený šepot. Sphira se nikdy k tak drastickým trestům nesnižoval. Nikdo na to nebyl zvyklí a jejich vůdce se tvářil, že svá slova myslí vážně. „Modlete se tedy, ať se z toho vlk dostane!" Ukončil debatu a otočil se k odchodu. Všichni útočníci po sobě nervózně pokukovali a Mikovi se v očích leskly slzy.

Shikymu to připadalo jako věčnost, než léčitelka vyšla z chýše. Poděkovala pomocnicím a propustila je. Několik omegů zatím udržovalo oheň. Floranna nejprve zhasla všechny lampy, které osvětlovaly celou chýši a její okolí. Uvnitř zůstalo jen jedno světlo a jak Shiky doufal, tak svítilo u živého pacienta. Pak se teprve vydala k jejich hloučku. Na verdikt tu čekal panter, Tokko, Garcia, Ligro a Sphira. Ostatní, kteří neudržovali oheň, poslal vůdce spát.

Když k nim přišla lvice blíže, Shiky si všiml smutného úsměvu. „Yoru je zatím stabilizovaný. Z nejhoršího stavu jsme ho dostaly, teď už se s tím musí poprat sám." Všem spadl kámen ze srdce. Ještě sice nemají vyhráno, ale i tato dobrá zpráva je dobré povzbuzení.

„Shiky můžu s tebou mluvit?" položil Sphira ruku na rameno svého přítele. Ten by nejraději byl už v chýši u vlka, ale přikývl na souhlas. „Vy ostatní jděte spát. Hned přijdu Ligro, jen si něco vyřídím." Rozkázal lev a mávl na svého omegu. Dnes už toho měl také plné zuby. Když osaměli, lev se šeptem pustil do hovoru.

„Jsi si jistý, že to byli vlci? Kdo skolili tu laň?"

„Vůbec nevím Sphiro." Povzdechl si panter. „Vím jen, že než začala ta bouře, tak jsem blízko řeky cítil jejich pach. Vypadalo to, jakoby zkoumali území."

„Co ten jejich nový vůdce? Víš o něm něco?"

„Bohužel. Jen se ke mně donesla zvěst, že toho vypelichance někdo vystřídal," při té nadávce byl v panterově hlase slyšet hněv. Koneckonců Zuko byl první, kdo jeho omegovi ublížil. Ale musel si na druhou stranu přiznat, že nebýt toho krutovládce, možná by Yorua ani nepotkal. A on ho nyní hodlá lépe poznat, takže vlk musí přežít. Jinou skutečnost odmítal přijmout. „Vždyť ani nevím, jestli to nejsou jen drby."

„Dobrá tedy," zamyslel se lev. „Zítra k nim pošlu Garciu s prosbou o setkání," Pohlédl na nervózního alfu, jak se pořád otáčí za přístřeškem léčitelky a usmál se. „Nebudu tě dál zdržovat, jdi za ním." Shiky úlevně přikývl a zmizel uvnitř chýše.

Drobné tělíčko leželo na pečlivě ustlaném pelechu. Světlo bylo dost silné, aby mohl Shiky vidět ty hromady látkových obvazů, které měl vlk po celém těle tam, kde ho nezakrývala přikrývka. Yoru ležel klidně. Nezdálo se, že by měl bolesti nebo nějaké zlé sny. Hrudník se mu lehounce nadzvedával a jeho dýchání se zdálo v pořádku. Alfa se vedle něj posadil u pohodlně se uvelebil. Nespouštěl z drobného tělíčka oči. Kdyby se mu cokoliv nezdálo, byl hned připraven zburcovat léčitelky. Byl připraven svého omegu hlídat celý zbytek noci. 

Tak tu máme další kapitolku. Rozhodla jsem se, že budu kapitoly vydávat v pátek, tak snad se mi to podaří dodržovat XD. Přeji vám hezké prázdniny :)

AkumaDono