✔️Světlo a stín

Kapitola 25.

Potkal je v půli cesty. Gepard upustil své ryby a spokojeně na něho pohlédl. Ještě několik ryb tam zůstalo. Pober kolik dokážeš a počkej na nás. Vrátíme se a pomůžeme ti odnosit zbytek. Vlk spokojeně přikývl a pak vypustil otázku, která ho pálila na jazyku. „Mohl bych zkusit ještě něco ulovit? Třeba zajíce nebo bažanta?" Gepard na něj zamyšleně hleděl. „No můžeš se o to pokusit, ale moc v to nedoufej. Je pozdě a šance potkat zajíce je v tuhle dobu velmi vzácná." Vlk přikývl a jeho ocas se spokojeně zavlnil. Se spokojeně vyplazeným jazykem vyrazil kupředu. „Ale nikde daleko se netoulej! Sejdeme se na palouku!" Zavolal za ním Ligro a pak si sesbíral ryby. Když kráčel k táboru, spokojeně se usmíval. Nikdy předtím takovou radost u vlka neviděl.

Yoruova schopnost lovu sice za tu dobu, kdy byl s novou smečkou, upadla, ale úplně se nevytratila. Kráčel s čenichem kousek nad zemí a nasával okolní pachy. Chvíli takto procházel lesem, ale s povzdechem poznal, že je to marné. Ligro měl pravdu. Jediný pach, který našel, byl jedné myši a ta na zaplnění Shikyho žaludku stačit nebude. Posadil se do trávy a tichoučce zakňučel. Přemýšlel, co má teď asi dělat. Je úplně v koncích. Mike nad ním prostě vyhrál. Vstal a se svěšeným ocasem a sklopenýma ušima se vydal vyzvednout ryby.

Pomalu se ploužil mezi kmeny a díval se pod nohy. Prasknutí větvičky upoutalo jeho pozornost a on rychle zvedl zrak. Hleděl okolo sebe a snažil se mezi kmeny nalézt zdroj hluku. Nebylo možné, aby ho Ligro za tak krátkou chvíli dohnal. Napadlo ho taky, že se krádce po jeho odchodu vydal i Mike pro zbytek ryb, ale dost o tom pochyboval. Onega nejspíš teď sedí se Shikym v táboře a vypráví o svém loveckém umu.

Zavětřil, ale vítr zrovna foukal špatným směrem a on tak nedokázal zachytit jakýkoliv pach. Další co ho napadlo, bylo to, že se vrátil vetřelec. Přejel mu mráz po zádech a trochu se přikrčil. Stál nehybně na jednom místě a procházel si veškeré možnosti, jak zmizet nepříteli. Praskot se ozval podruhé a vlk konečně spatřil, kdo dělá ten hluk. Mezi stromy vykoukla hlava s krásným parožím.

Yoru nehybně stál a pozoroval urostlého jelena. Kdyby tu byla jeho vlčí smečka, hned by se pustili do lovu. Nyní je tu bohužel sám. Měl silný dojem, že i kdyby tu byl Ligro a jejich skupina, stejně by ho nedokázali skolit. Místní omegové jsou schopni ulovit ryby a ne skolit takového obra.

Potichu, aby ho paroháč nezaslechl, se vydal velkým obloukem k říčce. Než přijde Ligro, mohl by ještě jednou zkusit ulovit nějakou rybu. Sice tím Shikymu neudělá takovou radost, jako zajícem, ale dokázal by, že není neschopný. Náhle se zastavil. Něco mu nedovolilo udělat další krok. Byla to jeho pýcha. Ta, která byla už tolikrát zlomena a rozdrcena. Vzpomněl si na zklamaný Shikyho hlas. Jeho alfa je snem každého omegi v okolí. A jeho omega, je jen neschopný zablešenec, jak by ho bezpochyby nazval Mike. Rozhodl se. Už si víc nenechá šlapat na ocas. Otočil se a potichu se vydal zpět.

Již hodnou chvíli ležel ve vysoké trávě a snažil se co nejvíce zklidnit dech. Jelen si ho nevšiml a spokojeně se pásl. Čím déle vlk pozoroval svou kořist a přemýšlel o svých možnostech, tím více si připadal jako idiot. Jak ho vůbec mohlo napadnou, že by ho ulovil sám? Říct si, že uloví tohohle obra se lépe řekne, než udělá. Paroháč byl sám Laně zřejmě někde hlídaly kolouchy a nebo se k porodu chystaly. Každopádně se schovávaly a byly opatrné.

Nakonec položil hlavu na tlapy. Byl v koncích. Rozhodl se, že prostě odejde. Ale něco ho tu drželo. Před ním je kořist a on jí přeci nemůže jen tak nechat být. V duchu doufal, že nějaký nepozorný tvor udělá rámu a jelena tak vyplaší. Bohužel se tak nestalo. A tak musel vlk ležet a pozorovat.

Najednou se v Yoruovi něco zlomilo. No tak to prostě zkusí, ne? Přinejhorším mu jelen uteče. Je dost mrštný na to, aby se vyhnul jeho smrtelné ráně parožím, nebo kopytem, takže se vzepření kořisti nemusel bát. Pomalu se nadzvedl a neslyšně se plížil. Věděl moc dobře, že je jeho bílá srst moc nápadná a tak se nesměl přiblížit až na dohled. Musí ho překvapit, když se bude pást. Pomalu kořist obcházel obloukem. Jediná jeho šance, jak ho skolit sám, je zranit jelenovi přední nohu. Využíval stínů kmenů a držel se co nejvíce u země. Vysoká tráva hrála v jeho prospěch a vyrovnávala tak nevýhodu, kterou mu dávala barva jeho srsti. Zastavil se pár skoků u boku jelena.

Trpělivě vyčkal, až jelen přestane žvýkat a pořádně se zakousne do stébel. Pak se prudce vymrštil.

Jeho čelisti mířily přímo na jelenovu nohu, ale ten zareagoval velice rychle a uskočil útoku. Vlkovy tesáky minuly a nyní přišla chvíle zlomu. Bude se jelen bránit samotnému vlkovi nebo se rozhodne pro úprk? V prvním případě by se mohl Yoru rovnou vzdát. Přes jelenovu obranu by se samotný nedostal. Jelen si k jeho štěstí, ale vybral druhou možnost. Prudce se odrazil a pelášil pryč. Bílý na nic nečekal a vydal se do pronásledovaní.

Jelen se snažil kličkovat mezi stromy, ale velké paroží mu to komplikovalo. Vlk se hnal těsně za ním a čelistmi mu chňapal po zadních nohách. Zakousl se paroháči do stehna. Ten bolestně zatroubil a setřásl lovce na zem. Yoru dopadl tvrdě a chvíle, která mu mu trvala na vzpamatování, dala kořisti velký náskok. Vlk úzkostně vykvikl a vystřelil kupředu. Už ani nevnímal bolest, která mu proudila tělem. Nezajímaly ho jeho rány, ani bolest, kterou cítil v pozadí. Jeho mysl se zatměla a celé jeho tělo mělo jen jediný cíl. Musel nakrmit smečku.

Rychlými skoky zkracoval jejich vzdálenost. Jelen začal vykopávat zadní nohy a vlk se jim jen tak tak vyhnul. Oběhl nebezpečné zbraně a dostal se po jelenův bok. Pokusil se znovu chňapnout po přední končetině kořisti, ale tentokrát nebyl tak opatrný. Chtěl co nejdříve jelena zastavit a pozdě si všiml smrtícího paroží, které se nemilosrdně blížilo. 

Omlouvám se za napínavé ukončení, ale snažím se, aby každá kapitola měla cca 1000 slov a v tuto chvíli mi přišlo dobré to utnout :D

AkumaDono