✔️Světlo a stín

Kapitola 8.

Les se naplnil svěží vůní jarních květů. Zima již nadobro odešla a její místo obsadilo jaro. Všude po okolí se probouzel život. Ptáci radostně zpívali a poletovali po okolí, hledajíce si nějakého brouka, nebo tučného červa. Řeka prolomila tlusté ledy a voda divoce protékala korytem.

Vlci přizpůsobili vesnici svým vlastním potřebám. Pár omegů obcházelo jeden srub po druhém a opravovali škody, které napáchala krutá zima. Sluníčko se sice nepřibližovalo teplotě, kterou nabíralo v létě, ale i tak se dal okolní chlad snášet na neosrstěné kůži v jejich dvounohé podobě. Vlci pobíhali po okolí jen v kalhotách a opravovali střechy. Vlčice měly na sobě lehké šaty. Vymetaly sruby zevnitř a čistily ohniště. Kdyby se do oprav pustili všichni omegové, práce by byla hned hotová, ale zbytek omegů měl jinou práci. Zrovna pobíhali po lese a snažili se nalovit dost potravy pro celou smečku.

Od té doby, co se vůdcem stal Zuko, se hodně věcí změnilo. Omegové neměli na starosti jen práci v táboře, ale museli dokonce i lovit. Měl za to, že alfové jsou bojovníci a ochránci. Proto museli být neustále v táboře a připraveni bránit jejich území. Omegové, kteří nikdy předtím nelovili, se se svou novou povinností nějakou dobu museli porvat. Nikdo je lovit neučil a v prvních dnech se nezmohli na nic jiného než na pár vyhublých zajíců. Po takovém slabém výkonu se sotva nasytil vůdce s alfama a na omegy nezůstalo ani sousto. Alfové se snažili vůdci domluvit, ale ten si za svým rozhodnutím neoblomně stál.

Pokud chtěli omegové přežít, museli se naučit ulovit dost zvěře pro celou smečku. Zkušenosti získávali pomalu, ale den ode dne se lepšili. Nyní už dokázali skolit i dospělého jelena. Když se jim to podařilo poprvé, jejich radost se nedala ani popsat. Nyní z nich byli tak zkušení lovci, že bylo potravy pro celou smečku dostatek.

Kvůli novému chodu smečky se změnilo mnoho věcí, nejen pro omegy, ale také pro alfy. Jelikož vlci neměli žádné jiné povinnosti, než chránit území, na které nikdo neútočil, nejčastěji se jen tak flákali. Nyní setrvávali ve své čtyřnohé formě a vyhřívali se na jarním slunci. Občas se jen tak z dlouhé chvíle kamarádsky porvali, ale přesto bylo na jejich těle znát pohodlný život. Zatím, co se omegům začaly na těle rýsovat svaly, alfové rychle získávali na váze a jejich bříška se začala mírně zakulacovat.

Omegové se rozdělili do tří skupin po čtyřech vlcích a vydali se prozkoumávat okolí, které díky tání nabylo nové vůně a bylo potřeba ho důkladně prohledat. Skupina, jejíž součástí byl Yoru dnes obcházela hranice podél řeky. Jak zjistili již během zimy, tak řeka rozděluje les na dvě území. Na jednom se usadila vlčí smečka a za řekou les patřil smečce šelem. Yoru o takových smečkách už slyšel z vyprávění starých vlků. Je to smečka skládající se z různých kočkovitých šelem. Některé z nich byli jen o něco větší než vlci, ale některé svou hmotností a výškou vlky převálcovaly na celé čáře.

Pokaždé když kolem řeky procházeli, byli velice opatrní a co nejvíce nehluční. Sice se jim nepoštěstilo vidět jediného z těch tvorů, kteří žili na druhém břehu, ale nijak moc po tom netoužili. Kočičí pach byl velice silný a bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby se s nimi pustili do křížku. Po kontrole okolí se vlci sešli na domluveném místě a vydali se na lov.

Do tábora se vrátili, až když začalo slunce pomalu zapadat. Podařilo se jim uštvat dvě laně a několik zajíců. Jídla bude pro celou smečku víc než dost. Dotáhli úlovek doprostřed kruhu čekajících vlků. Yoru položil na hromadu posledního zajíce a posadil se mezi Kaila a Juna. Vypadalo to, že vůdce byl tak spokojený s nově nastoleným řádem, že dovoloval, aby se spolu omegové a alfové bez problému normálně bavili.

Jako první se k jídlu přiblížil Zuko. Jako vůdci mu náleželo právo najíst se jako první. Hladově se pustil do jedné z laní. Když se nacpal až k prasknutí, připojil se zpět ke kruhu. Lehl si s plným břichem do trávy a spokojeně funěl. Jeho rostoucí břicho bylo nejvýraznější ze všech. Ke kořisti se jako další seběhli alfové. Vybírali si ty nejlepší části laní a debatovali spolu. Nikam nespěchali a omegové museli prostě počkat. Nakonec se dostali na řadu i oni. Doba, kterou museli vždycky přetrpět, než se alfové s vůdcem dosyta najedli, jim někdy připadala nekonečná a když se konečně dostali na řadu, radostně kňučeli a hladově se vrhli na zbytky.

Než padla tma, rozdělal se uprostřed tábořiště velký oheň. Vlci se posadili okolo něj. Oheň vydával dostatek tepla a tak se všichni mohli přeměnit do své dvounohé podoby. Až bude dostatečné teplo, budou tu čtyřnohou používat jen při lovu. Několik vlčic, které patřily k omegům, se posadilo do menšího kroužku, dál od ohně a začaly zbylé maso připravovat na sušení.

Yoru měl krátké střapaté vlasy barvy sněhu a s nadšeným výrazem vyprávěl Kailovi vedle sebe, jak probíhal dnešní lov. Kail, který měl dlouhé hnědé vlasy, sahající mu až do poloviny zad, svého přítele poslouchal s hraným zájmem. V duchu myslel na to, že zbývá už jen několik týdnů, do slavnosti říje. A pak bude Yoru pouze jeho. Jediné co mu v dalším přemýšlení a v nemravných představách překáželo, byl Jun, který seděl z druhé strany jeho vyvoleného a přetahoval se s ním o omegovu přízeň. Jun, který měl mírně vlnité blonďaté vlasy, spadající mu na ramena se na Yorua sladce usmíval a to Kaila nehorázně vytáčelo. Jediné co jim bránilo v tom, aby se porvali, byl samotný Yoru, který byl šťastný, že má tak dobré přátele. Jen pár týdnu a rozhodne se, který z nich ho získá. Bez ohledu na to, koho z nich si mladý vlk vybere, alfa si vybírá omegu a ne naopak. Nadejde den a oni se o něj utkají. Vítěz pak získá velice sladkou trofej. Oběma vlkům se pomalu vytrácely svaly na hrudi a bříško se jim pomalu, ale jistě zakulacovalo. Omega se oproti nim, mohl chlubit svým lehce vypracovaným tělem.

Když na všechny padla únava, uhasili oheň a rozpustili hlouček. Yoru se rozloučil se Junem, Kailem a vydal se do společného srubu pro nezadané omegy. Každý alfa, se rozešel do svého obydlí. Starší odcházeli se svými omegy. Každý alfa měl svůj vlastní srub, jak říkaly zvyky a pak si k sobě přistěhovali svého zvoleného omegu, kterého si přivlastní při slavnosti říje.

Yoru si lehl k ostatním svobodným vlkům. Na pohlaví nezáleželo a tak vlčice a vlci leželi pohromadě. Noc už nebyla tak chladná a ve společné místnosti bylo příjemné teplo. Netrvalo dlouho a v táboře bylo slyšet klidné oddechování.

Doufám, že jste si užili pohodovou kapitolu. :D Další bude totiž zase plná akce :)

AkumaDono