✔️Světlo a stín

Kapitola 28.

Netrvalo dlouho a mláďátku se rozlepily očka. Musel ho mít v kleci, protože Shiky nestrpěl, aby pobíhal volně po srubu. Alfa se choval divně. Zřejmě mu chyběly staré časy, kdy cestoval po hranicích teritoria. Jednou zmizel časně ráno a vrátil se až další den při rozbřesku. Tehdy ho Ligro pěkně zplísnil. Panter měl nyní svého omegu a tudíž, měl povinnost zůstávat v táboře. Od té doby, co se spojili jejich životy, spolu Yoru a Shiky nespali. Vlkovi to nevadilo. Pochopil, že alfa k němu žádné výjimečné city necítí. Ale co ho opravdu žralo, bylo to jak Shiky vycházel s Mikem. Irbis za ním pořád dolejzal. Například, když lovci přinášeli zvěř a předávali jí omegům. Pokaždé si pantera vyhledal a chvíli si s ním povídal. Ale nic víc mezi nimi nebylo.

Yoru vytáhl zajíčka, kterému dal jméno Duppy, i s klecí ven na sluníčko. Vyklepával kožešiny a věšel je na provaz, aby se vyvětrali. Zajíček ho zvědavě pozoroval červenýma očkama a čumáček mu lítal ze strany na stranu, jak žvýkal čerstvou travičku, kterou našel okolo.

Shiky se znovu ráno vypařil a vlk počítal s tím, že se opět ukáže až večer u ohně. Moc spolu nemluvili. Takhle si svůj život nepředstavoval. Zasněně zavzpomínal na staré časy. Proč se to muselo vše tak zvrtnout? Kdyby Zalgo nezemřel, mohl nyní žít poklidný život. Plný lásky. Tady ho vřele přijali, ale jediný, kdo se s ním opravdu bavil, byl Tokko, Floranna a Ligro. Občas se s ním do rozhovoru pustil i Garcia, ale od té doby, co má svého alfu, je tygr odtažitý a občas ho přistihl, jak ho alfa potají pozoruje.

Když dokončil svou práci, vydal se natrhat trávu, aby mohl usušit dostatek čerstvého sena. Když vycházel bránou ven z tábora, zrovna přicházeli lovci. Garcia, který měl přes rameno přehozeného divočáka, ho s úsměvem pozdravil. Yoru mu pozdrav oplatil a usmál se na procházejícího Tokka, který mu pyšně ukazoval uloveného bažanta. „Tak jak se dnes daří?"

„Jde to, je krásný den, tak jsem doma trochu poklidil." Odvětil mu vlk a pohledem přelétl ostatní lovce. „Shiky s vámi dnes není?" Rys se zamračil a zamyslel se. „Ne, myslím, že jsem ho v  lovecké skupině neviděl." Vlk si povzdychl. Panter se zase vydal na svoje toulky. Rozloučil se s přítelem a vydal se na palouk.

Slunce ho krásně hřálo do zad, když se shýbal pro stébla trávy. Už ho nic nebolelo. Jedině, co mu ze zranění zbylo, byl dlouhý šrám na zádech, který vybledl a byl jen trochu zřetelný. Žádné další noční můry o jelenovi už neměl. Druhá jizva byla o dost nápadnější. Bylo to označení, které mu udělal jeho alfa. Tím že nemusel lovit, se jeho svaly zmenšily, ale jen málo. Nemusel se za své tělo vůbec stydět. Proto nechápal, co Shikymu nevyhovuje. Že by mu vadila jeho výška? Mezi vlky to tak patrné nebylo, ale mezi šelmami byl jasně nejmenší. Napřímil se a otřel si pot z čela. Sluníčko krásně svítilo, a v dálce se kupila černá mračna. Bude si muset pospíšit, aby stihl doma vše uklidit, než kožešiny zmoknou.

Jen co složil poslední kůži, začaly padat první dešťové kapky. Duppy poskakoval po srubu a zvědavě vše očichával. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Shiky má smůlu. Občas zajíčka takhle pouštěl, když byl Shiky mimo tábor. Když měl zajíček všechno prozkoumané, přihopsal k vlkovi, který poklízel nepořádek a chodil za ním jako ochočený pes. Zřejmě ho bral jako svou mámu a Yoru na něj několikrát málem šlápnul. Bouřka už naplno začala.

Duppy už tichounce chrupkal ve své kleci, zatímco omega čekal s večeří. Panter měl zpoždění. Po dlouho chvíli čekání Yoru usoudil, že ho zřejmě zastihla bouře a on se musel schovat. Pustil se tedy do svého jídla a udržoval oheň. Kdyby se náhodou Shiky vrátil, bude úplně promočený a oheň ho příjemně zahřeje. Vydržel tak dlouho do noci a ani si neuvědomil, že usnul na tvrdé podlaze.

Někdy nad ránem bouře ustala a Yorua probudily rány na dveře. Jakmile se posadil, hned se ozvalo jeho bolavé tělo. Příště si bude muset dávat větší pozor. Podlaha není zrovna nejpohodlnější postel. Pomalu se zvedal a koutkem oka si všiml něčeho zvláštního. Jídlo, které donesl svému alfovi, leželo nedotknuté vedle vyhořelého ohniště. Panter se podle všeho domů vůbec nevrátil. Ozvalo se další zabouchání na dveře. Vlka se zmocnil špatný pocit.

Otevřel dveře a padl mu pohled na vůdce. Lev stál se založenýma rukama a tvářil se dost nazlobeně. Byl připravený začít nadávat, ale když zpoza dveří vykoukla Yoruova roztřapená hlava, uklidnil se a na tváři se mu roztáhl milý úsměv.

„Dobré ráno. Můžu prosím mluvit s tím nezodpovědným chomáčem chlupů?" Sphira se tvářil mile, ale podle tónu hlasu bylo vidět, že je opravdu dost podrážděný. „Má vést dnešní lov a on si klidně zaspí!" Teď už skoro vyletěl z kůže. Yoru se podíval za vůdce a viděl hlouček netrpělivých lovců, jak postávají opodál.

„Shiky tu není. Od včera se nevrátil." Pokrčil vlk rameny. To Sphiru překvapilo. Nevěřícně na Yorua zíral a nebyl schopen vyslovit jediné slovo. Vlk trochu poodstoupil, aby se mohl vůdce přesvědčit sám. Lev nakoukl do chýše a zaraženě vyšel opět ven.

„Lovce můžu vést já," ozval se kdosi z davu netrpělivých alf. „Když budeme čekat, až se náš toulavej kočičák ráčí vrátit, tak nebudeme mít večer ani kus čerstvého masa."

Yoru se podíval po hlasu a spatřil Garciu. Tygr byl dobrý lovec a bylo v celé smečce známo, že s panterem nevychází zrovna dobře. Je rád za každou příležitost, kdy může ukázat, kdo je lepší. Yoru měl Garciu rád, ale teď by mu nejraději jednu vrazil. Shiky k němu možná necítí nic velkého, ale Yoru si ho vážil a nesnášel, když jeho alfu někdo shazoval. Podle Tokka každý ve smečce ví, že je Shiky nejsilnější válečník. A někdo je dokonce přesvědčený, že by porazil i vůdce. Takže Garciovi nezbude nic jiného, než Shikyho shazovat slovně. Vlk sice pantera nikdy v boji neviděl, ale v tuto chvíli by byl rád, kdyby tu byl a dal tygrovi pěkných pár ran do kožichu.

„Dobrá. Vezmi si skupinu a pusťte se do práce. Už takhle jsme ztratili dost času," svolil vůdce, ale slov, které Garcia vrhl proti jeho příteli si vůbec nevšímal. Byl zabrán do svých myšlenek.

Garcia pokýval hlavou a než se vydal se skupinou do lesa, usmál se na vlka a chtěl mu zamávat na rozloučenou. Když si všiml jeho výrazu, spustil ruku podél těla a smutně odcházel. Yoru ho ještě jednou zpražil pohledem a pak se vydal cestou k zajícům, když ho zastavil Sphirův hlas. „Yoru! Pojď sem na okamžik."

Vlk se vydal k vůdci, který opodál postával se svým omegou. Ligro se tvářil velmi naštvaně. „Řákal jsem mu, aby tyhle toulky přestal dělat. Tady bude víc užitečný." Nadával gepard, když k nim vlk došel.

„Yoru neříkal ti, kam jde?" spustil lev.

„Ne. Nikdy mi neříká, kam jde." Vlk začal cítit nervozitu. O co tu vlastně jde?

„Nemusíš se bát Sphiro," mávl rukou hlavní omega. „Nic se neděje, jen ho prostě přestal bavit obyčejný život v táboře a šel se zase toulat."

„Slíbil mi, že už to dělat nebude. A jestli přece, tak se do večera vrátí." Pokýval nespokojeně lev hlavou.

„Nestraš tady Yorua!" Pokáral Ligro svého alfu, když si všiml, jak se vlk tváří vyděšeně. „Nic se mu určitě nestalo. Jen ho zastihla ta bouře a nestačil se ještě vrátit. Určitě tu bude každou chvílí." Ukončil debatu gepard a odešel pryč. Sphira o tom ještě chvíli uvažoval a pak přitakal „Ligro má nejspíš pravdu. Není se čeho bát." Poplácal vlka přátelsky po rameni a vydal se plnit své povinnosti.

Vlk se za těma dvěma chvíli díval. Ti dva si byli opravdu blízcí. Navzájem k sobě měli úctu a milovali se. Přemýšlel, jaký je asi jejich příběh. Co způsobilo to, že jsou si tak blízcí? Kéž by se Shikym taky takhle vycházeli. Povzdechl si a vydal se po své práci.

Ligro se však mýlil. Shiky se do večera nevrátil. 

Kdepak se ten Shiky zase toulá? ... Aby se mu nestalo něco špatného! ... XD Vím, že tahle kapitola nebyla moc záživná, ale i takto se musí připravovat podklad pro další část příběhu :) 

AkumaDono