✔️Světlo a stín

Kapitola 15.

Pár žen se vydalo podél kruhu a všem rozdávaly stejný díl masa na dřevěných prkénkách. Když položili před Yorua jeho část, nemohl se dočkat, až ochutná. Teprve až teď si vzpomněl jak velký má hlad. Jídlo vypadalo moc dobře. Maso bylo ozdobeno bylinkami a byla k němu přidána vařená zelenina. Všichni trpělivě vyčkávali. Konečně se vůdce chopil své porce a ukousl jako první pořádný kus masa. Po tomto menším obřadu úcty se do jídla pustili všichni.

Yoru se mlsně pustil do své porce a zapíjel každé sousto studenou vodou, kterou mu některá z omeg přinesla v hliněném džbánku. Jídlo bylo sice výborné, ale jeho dlouhé hladovění přineslo svou daň. Jeho žaludek nedokázal pozřít větší množství potravy. Vlk se trochu zastyděl, že nedokáže dojíst tak výborné jídlo, obzvlášť, když si dali lovci takovou práci s jeho lovem a omegové s jeho přípravou. Tokko si toho všiml a povzbudivě do něj šťouchl loktem. „To nic. To bude zase v pořádku.“ Vzal si od vlka jeho porci a ušetřil ho tak jeho trápení. Odněkud se objevila Floranna a podala mu další hliněný kalíšek. Všiml si, že se mírně červenala a pokukovala po Tokkovi. „ Tady máš léčivý čaj. Pomůže ti s žaludkem.“ Yoru poděkoval a s radostí se napil teplého nápoje. Jeho nadšení ochablo hned, jak zjistil, jakou chuť čaj má. Byl hrozně hořký.

Yoru zůstal sedět a spokojeně se rozhlížel okolo. Toto místo mu na rozdíl od vlčího tábora připadalo šťastné. Všichni se zdáli spokojení. „Takže ty jsi Yoru, že?“ Otázal se zničehonic vůdce.“ Vlk stočil svůj zrak na Sphira a nervózně přikývl. „Nemusíš se ničeho bát. Nikdo ti tu neublíží a smečka tě ochrání.“ Usmál se na něj povzbudivě lev a zvesela mrskl ocasem. Yoru nevěděl proč, ale zvláštním způsobem ho toto místo uklidňovalo. „Pověz mi milý omego, jak jste se dostali až sem? Co vím, tak tu nikdy v okolí žádná vlčí smečka nikdy nežila.“ Zatvářil se lev zamyšleně a pak tázavě pohlédl na Yorua. Bílý vlk tedy začal vyprávět hezky od začátku.

Začal tím, jak v jejich starém táboře vyschla Sokolí řeka a jak jejich území postupně opustila všechna zvěř. Smutně sklopil uši a schoulil si chundelatý ocásek blíže k tělu, když vyprávěl o tom, jak museli opustit zbytek smečky. O jejich nehodě na řece, která jim vzala jednoho jejich stařešinu a jak podstoupili dlouho cestu plnou hladu a mrazu. O tom jak další rána osudu přišla a vzala si s sebou jejich spravedlivého vůdce a jak má Yoru pochybnosti, že ho zabily zrovna lišky. Jak pro ně byl nástup nového vůdce trýznivý. Nakonec vyprávění dokončil provinilým hlasem, vzpomínkou na masakr v liščí vesnici.

Sphira hleděl zamyšleně do země. Otevřel ústa a chtěl něco říci, když byl vyrušen. „Sphiro musíme si promluvit o zítřejším lovu.“ Yoru i Sphira sebou polekaně trhli a otočili se na dotyčného, který jim stál za zády. Vlk ovšem pohled rychle odvrátil a zadíval se na zem před sebe. Za nimi stál ten rudovlasý alfa. Co když tu byl celou tu dobu a tajně poslouchal jeho vyprávění? Odsoudí ho snad ještě více, když slyšel jak bezcitně opustili zbytek smečky a o liščím masakru. A co chtěl říci lev předtím, než byli vyrušeni? Doufal, že ho právě nezačal nenávidět. „Ovšem.“ Usmál se na alfu vůdce. „Ty Garcio povedeš skupinu blíž k řece. Prý tam bylo spatřeno stádo divočáků. Snažte se vyhnout konfliktu s vlky. Myslím, že toho bylo za poslední dny víc, než dost. Lucien povede druhou skupinu na lov zajíců. Všechny jsme v zimě snědli, tak musíme nachytat nové a začít s jejich chovem co nejdříve.“ Alfa, který jak Yoru zjistil, se jmenoval Garcia přikývl, že rozumí a vydal se směrem ke svému místu v kruhu. Na vlka se ani nepodíval.

„Je to smutné.“ Ozval se zamyšleně lev. „S liškama jsme měli dobré vztahy. Ale podle toho co říkáš a to čeho jsem byl svědkem, není tu moc velká šance s vlky navázat přátelský vztah.“ Slovo vlk Sphira skoro opovržlivě vyprskl. Yorua to trochu poděsilo. Ta náhlá zlost vůči vlčí smečce. Ale nedivil se tomu. Jestli je Yoruova domněnka pravdivá, tak lišky neměly se smrtí Zalga nic společného. Jejich smrt byla nespravedlivá. Jen doufal, že stejnou nenávist jako k Zukovi necítí i k němu. Jeho obavy lev ovšem hned rozehnal vlídným úsměvem. „Dnes už bylo dost špatných příběhů. Pojďme si užít překrásný večer.“ Vlk souhlasně přikývl.

Spokojeně debatovali a smáli se v kruhu okolo ohně. Když byl konečně měsíc vysoko na noční obloze, zvedl se lev ze svého místa a všechen ruch utichl. „Myslím, že je už dost pozdě. Lovci brzy ráno vyráží na lov a hlídky jsou již rozdělené. Přeji vám teda všem dobrou noc.“ Vše se seběhlo rychle. Oheň byl uhašen a nádobí sklizeni. Dva páry alfů se vydaly každý k jiné bráně, aby mohli zajistit bezpečí v táboře. Zadaní jedinci se vydali do společných srubů. Yoru zahlédl vůdce a hlavního omegu, jak mizí ve svém příbytku. U ohně se k sobě dost lísali, tak nebylo pochyb, co bude následovat.

Yoru na sobě také pocítil únavu a hlasitě si zívl. Tokko se zasmál. „Dobře se vyspi. Zítra je náročný den. Bude se muset pochytat hromada zajíců a někdo pro ně bude muset vyrobit klece.“ Rys se protáhl a vydal se ke své chatce. Než zalezl dovnitř, ještě na vlka zamával.

Bílý se vydal ke společnému příbytku pro omegy. Když vešel dovnitř všichni již tichounce spali. Měli pod sebou ustlané kůže. Floranna mu říkala, že sem pro něj nechá donést jeden pelech. Teď se ovšem zdálo, že jsou všechny obsazeny. Pořádně se porozhlédl, až ho konečně uviděl. Byl pohozený úplné vzadu, od všech ostatních. Přistoupil k němu. Byl rozhrabaný a pomuchlaný, jakoby ho sem prostě někdo hodil. Z hloučku spáčů se ozvalo tichounké uchechtnutí. Yoru si povzdech a ustlal si. Otočil se čelem ke zdi a zavřel oči. „Tohle by se vůdci nelíbilo.“ Zašeptal jeden hlas z hloučku.“ Stačí, že s námi jí stejné jídlo. Ale aby  vedle nás i spal? Ten vořech? Tak to ani kdyby se Sphira postavil na hlavu!“ Oponoval mu druhý posměšný hlas. Vlk si tichounce povzdechl. Zřejmě to nebude tak snadné, jak se zprvu zdálo.

Jak se zdá, tak ani zde to nebude mít Yoru tak úplně lehké, ale snad se vše časem obrátí k lepšímu.

AkumaDono