✔️Světlo a stín

Kapitola 22.

Alfa se k němu pomalu přibližoval se spokojeným úsměvem a vlk nedokázal odhalit, jaké myšlenky se za tou maskou skrývají. Byl celý napjatý a vůbec se mu nelíbilo, jak si ho Shiky prohlíží. Když se panter přiblížil ještě blíž, pokusil se Yoru odsunou dozadu, ale zavadil o prázdné nádobí a vylekal se. Pohlédl za sebe a když se otočil zpět, seděl alfa blízko něj. Výraz jeho tváře se vůbec nezměnil a vlk byl připraven mu okamžitě jednu vrazit, když se po něm začne sápat.

„Tak tedy," začal Shiky. „Floranna ti dala nějaké léky, ne?" Vlkova napjatost trochu povolila a trochu se uklidnil. Němě přikývl na otázku. „Tak mi to tedy ukaž." Yoru se nahnul a ze stoličky vedle svého pelechu vzal dvě mističky s léčivy.

Shiky si je obě přebral a prohlédl si je. „Jo to je přesně to co potřebujeme. Ty si vezmi ty bylinky a já ti zatím pomažu rány mastí." Vlk znovu němě přikývl a vzal si nádobu s bylinkami a pomalu si jeden lístek po druhém vkládal do úst. Pečlivě tak rozžvýkal čtyři a musel se trochu zašklebit. Bylo to opravdu hořký.

Alfa mu zatím pečlivě mazal škrábance a otisky po zubech. Pečlivě potřel ránu na omegově rameni, která byla ze všech největší. „Tak a teď tě namažu tam dole." Sdělil klidným hlasem a musel se usmát, když po něm vlk hodil nesouhlasný pohled. „Ale no tak. Vždyť jsem tě už viděl celého a tam dole to pro mě taky není neznámé území, nemyslíš?"

Vlk se začervenal a cítil, jak mu hoří tváře. „Zvládnu to sám."

„To je sice možné, ale nedosáhneš tam tak dobře, abys to namazal pořádně." Zaprotestoval alfa a už si nabíral pořádnou dávku masti na prst. „Tak dělej, předkloň se." Vlk se ani nehnul a to pantera podráždilo. „Tak hele, buď to půjde po dobrém, nebo po zlém. Záleží na tobě, ale předem ti říkám, že dosáhnu svého." Chvíli se měřili pohledy a když se Yoru ujistil, že to myslí opravdu vážně, přiznal prohru a začal si sundavat kalhoty.

Shiky byl očividně spokojený, že dosáhl svého, zatímco se bílý cítil velmi zranitelný a připravoval se kdykoliv zaútočit, kdyby se alfa o něco pokusil. Je tam uvnitř přeci zraněný a nenechá se tam dole znovu poškodit. Ale panter jeho zranění bral moc dobře na vědomí a bral to zodpovědně. Ještě aby ne, když za to mohl on.

Velice pomalu zasouval prst s mastí do úzkého otvoru. Yoru musel zatnout pěsti, aby nevykvikl bolestí. Mast mu sice trochu pomohla, ale pořád to ještě bolelo. Čím víc byl alfa hlouběji, tím víc se bolest stupňovala. Shiky měl pravdu. Když si mast aplikoval předešlý večer, zřejmě sám nedosáhl tak hluboko a panter se nyní dostal do míst, kam se mast předtím nedostala. Alfa si byl vědom toho, že omega trpí a tak se pokoušel být co nejvíce něžný.

Shiky sice neměl nic zákeřného v plánu, ale pohled na vyšpulené pozadí a tlak na prstu mu v klíně způsobovalo menší problém. Už u jezera, když ze sebe smýval krev, si uvědomil, že ho vlkovo drobné tělo značně přitahuje. Hlavně jeho svaly, které dřív musely být ještě větší. Nikdy neviděl omegu, které by měl takovéto svaly. Tělesná přitažlivost bylo ovšem to jediné, co mezi ním a vlkem proběhlo. Prostě chtěl mít klid od Ligra a Sphira, kteří na něj naléhali, aby si vyvolil omegu. Tenhle skrček mu jednoduše vběhl pod čumák a on toho využil.

„Vydrž, přidám ještě jednu dávku." Upozornil vlka, který se ani nehnul a poslušně držel. Byl si sice jistý, že vlka uvnitř pořádně promazal, ale jemu samotnému dělalo dobře, když jeho prst projížděl tím úzkým otvorem. Ani si to neuvědomil, ale když s ošetřováním konečně skončil, z jeho malého problému se stal velký. Nechtěl takhle vlka pohoršit, protože se zdálo, že má už tak dost. Bude dnes muset spát pod přikrývkou. Moc mu to ale nevadilo, protože se díky bouřce značně ochladilo. Vzal jednu z kožešin a přehodil jí přel drobné tělo. „Teď si už můžeš dát pohov a jít spát." Když odcházel, plně se soustředil na to, aby vlk bouli, která se mu udělala v kalhotách neviděl.

Yoru se s úlevou zavrtal pod přikrývky a otočil se na levý bok, čelem ke stěně. Jeho tělo bylo sice znovu znecitlivělé, díky bylinkám, ale když ležel na rameni s jizvou, pociťoval nepříjemný tlak. Oheň pomalu dohoříval a světlo v přístřešku pohasínalo. Kapky dopadající na střechu působily na vlka poklidně a jemu se začaly pomalu zavírat oči.

Už skoro klimbal, když oblohu pročíslo jasné světlo, které následoval hlasitý hrom. To Yorua úplně probralo. Bouřky se nebál, ale teď se pořádně lekl, až nadskočil. Při tom prudkém pohybu pocítil nepříjemný pocit tam dole. Bylinky přeci jen nezabránily bolesti úplně a díky Shikymu ošetření, se místa znovu rozbolavěla. Chvíli mu trvalo, než se mu uklidnil tlukot srdce a pak se znovu uložil. Přetočil se na záda a pohlédl směrem k panterovi. To co uviděl ho překvapilo. I přes pomalu vyhasínající oheň bylo jasně vidět, že byl pelech prázdný. Zatímco vlk klimbal, panter někam zmizel.

Chvíli se snažil usnout, ale jeho problém mu to nedovoloval. Když se ujistil, že je omega už napůl v zemi spánku, potichoučku se vykradl ven. Déšť chladil jeho tělo a on pociťoval úlevu. Dostal chuť si trochu protáhnout tělo. Došel k hlídkám, které dávaly pozor na bezpečí tábora a dal jim vědět, že se jde jen na chvíli proběhnout. Nic nenamítali. Normálně by musel mít svolení vůdce, aby mohl v noci opustit tábor, ale u něj na to byli všichni zvyklí a Sphira s tím neměl žádný problém.

Proměnil se v černého pantera a rozeběhl se do podrostu lesa. Hned při první příležitosti se vyšplhal na strom, což mu nedělalo žádné problémy a ladně přeskakoval z jedné větve na druhou. Vítr mu příjemně čechral zmáčenou srst a on si užíval svobody. Doběhl na okraj palouku a zastavil se na posledním stromě.

Před ním se rozprostíral malý palouček. Pohlédl k nebi, ale šedé mraky nedali nejmenší příležitost měsíci, který by v tuto dobu byl normálně vysoko na obloze. Jeho napjaté tělo bylo už dostatečné uvolněné a jeho problém zcela zmizel už před hodnou chvílí. Byl už dost daleko od tábora a usoudil že je načase se vrátit. Otočil se tedy a než stačil vyrazit, periferním viděním něco zahlédl. Leželo to u kraje palouku a na první pohled to vypadalo jako kámen, ale při pečlivějším prozkoumání se tato možnost dala zavrhnout.

Shiky se zamračil a ladně seskočil z větve. Pomaloučku se přibližoval k tělu a byl ve střehu. Každý jeho sval byl v případě nebezpečí, připraven jednat. Přes hustý déšť a prudký vítr bylo velmi těžké slyšet i vlastní kroky, natož aby slyšel plížícího se nepřítele. Došel k rozervané mrtvole, jejíž krvavé tělo očistil déšť. Zavětřil, ale moc nedoufal, že něco ucítí. Dešťové kapky pečlivě skryly všechny stopy. Zlostně hleděl na svůj objev a horlivě přemýšlel. Tohle se Sphirovi líbit určitě nebude. Ještě jednou se rozhlédl, jestli někde nespatří vetřelce a pak se k mrtvé lani otočil zády rychlým tempem se vydal zpět do tábora, ohlásit svůj objev.

Vypadá to, že smečka musí být ve střehu. Co když je vrah nebohé laně stále nablízku. Nebo to má být pouze vzkaz? No uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet. 

AkumaDono