✔️Světlo a stín

Kapitola 1.

Tlapky je nakonec donesly k malému údolíčku. Po několika dnech bez pořádného odpočinku se rozhodli tady utábořit a chvíli si odpočinout. Sněhová bouře sice přestala řádit hned druhý den jejich cesty, ale i tak stačila pokrýt všechno kolem sněhovou pokrývkou. Vlci měli sníh až do poloviny tlap, takže se rychle z neustálého prodírání se sněhem unavovali. Další jejich útěchou byl nedaleký rozsáhlý les. Stromy byly moc husté, takže až budou pokračovat, tak ho budou muset obejít, jinak by se jim o kmeny a keře převracely sáně.

Rozdělili se na dvě skupiny. Vůdce si vzal alfy a vydal se porozhlédnout po lese, jestli nenarazí na nějakou kořist. Omegové zůstali na místě a začaly budovat tábor. Yoru společně s ostatníma začal do hlubšího sněhu vyhrabávat provizorní nory, do kterých se vešla dvě vlčí těla. Někteří samci se přeměnili do své dvounohé podoby a začali díry vycpávat kožešinama, které sundali ze saní. Museli pracovat rychle, protože v této podobě na sebe navlékají pouze kalhoty a ty je v tomto počasí moc nezahřejí. Samice nosí sice delší šaty, ale ty měly dost práce se sbíráním dřeva na oheň. Starší vlci polehávali opodál na kožešině a pozorovali mladé a sem tam jim poradili. Od té doby co se vydali na cestu, tak nesnědli ani sousto. Snažili se vydržet s posledním jídlem co nejdéle. Na všech se to podepsalo. Byli pohublý a kůže na nich sem tam vysela. Mladí to zvládali celkem obstojně, ale starší byli už na pokraji sil. Jestli dnes nic lovci neuloví, tak si budou muset rozdělit část sušeného masa. Pomalu už padala tma, ale vůdce s ostatními se stále nevrátili.

Alfy se vrátily až když byla úplná tma. Z nebe pomalu padaly sněhové vločky a na nebi nebyla jediná hvězda. Vlci prošli celý les, ale nakonec se jim povedlo chytit pouze dva zajíce a jednu veverku. Když svou kořist položili blízko táboráku, tak se vůdce rozhlédl po své smečce. Všichni byli vyhublý a nemohli spustit oči z úlovku. Zalgo na ně ještě chvíli hleděl a pak jim svým hromovým hlasem prozradil své rozhodnutí. ,,Úlovky se rozdělí mezi starší vlky a ostatní si mohou vzít tři kusy sušeného masa." Dočkal se smutných pohledů, kterým na něj hleděl zbytek smečky. Nikdo si nedovolil nic namítat.

Šedý vlk s černou náprsenkou a maskou ležel opodál a zlostně pozoroval skupinku vlků, kteří se cpali čerstvou zvěřinou, zatímco on sám ukusoval tuhý kus sušeného masa. Byl to on kdo ulovil jednoho ze zajíců. Měl z toho ohromnou radost, až do té doby než mu otec řekl svůj plán nechat úlovky starým vlků. Dost se kvůli tomu pohádali, ale nakonec stejně ať se snažil Zuko sebevíc, měl poslední slovo jeho otec jako vůdce smečky. Chtěl poté protestovat, když to po návratu otec řekl i zbytku smečky, ale jasně zelené oči vůdce, které ho propalovali ho umlčeli. Dojedl svůj zbytek tuhého sousta. Vůbec si nepřipadal najedený. Tři kusy masa jsou po takové době bez jídla strašně málo. Zvedl se, setřásl ze sebe otravné vločky a vydal se do své nory, kterou vyhrabaly omegy. Složil tělo vedle svého hnědého přítele a tiše zlostně vrčel. Bugar se podíval na svého šedého přítele. Jeho tmavě hnědá srst se v záři pomalu dohasínajícího ohně leskl a jeho jizva přes čenich byla jasně vidět. Zahleděl se směrem, kterým se Zuko díval. Raději se otočil hlavou dovnitř nory, aby se na tu nespravedlnost nemusel dívat. Potichu mu zakručelo v žaludku.

Yoru se choulil ve své noře společně s Kailem. Jejich tělesná teplota zahřívala vzduch uvnitř. Oba vlci byli unavení a hladoví. Bílý vlk strávil celý den budováním tábora a zrzavý zase hledáním kořisti. Kail prolomil hromové ticho, které narušoval jen tichý praskot hořícího dřeva, hlubokým povzdechem. Yoru se na něj tázavě zadíval. ,,Děje se něco? " Naklonil zvědavě hlavu. Jeho přítel se na něj podíval a usmál se tak jak to vlčí čenich dovoloval. ,, Nic se neděje. Jsem jen hladový, unavený a při představě, že zítra ráno zase vyrazíme na cestu, se mi dělá blbě." Bílý si položil hlavu na své černé tlapky a povzdechl si. ,,Dnes mají všichni hlad. Dědoušci měli možná čerstvé maso, ale tři malá sousta nejsou pro pět vlků žádná velká večeře." Jejich žaludky jakoby věděly, že se řeč točí okolo nich, se hlasitě ozvaly. Oba kamarádi se tomu upřímně zasmáli.

,, Víš Yoru letos na jaře budeme už dospělí vlci a budeme si hledat partnery pro život." Změnil Kail téma hovoru. ,,Alfy si budou hledat svého omegu. Jsme nejlepší přátelé už od mala a tak si chci za svého životního druha vybrat tebe. Svojí sestřičku ani rodiče jsem zachránit nemohl, ale o tebe se postarám." Ukončil větší z vlků svůj proslov a tázavě se zadíval na svého drobného přítele. Yoru udiveně zamrkal. Nakonec se nervózně zasmál. ,,Nesmíme přeci předbíhat. Do jara se může stát spoustu věcí." Jeho přítel se na něj ovšem odhodlaně podíval a Yoru v jeho očích poznal, že své přesvědčení nezmění, ať se stane cokoliv. Otevřel tlamu a chtěl něco říct, když ho zastavilo zívnutí bílého vlka. ,,Do jara je času dost. teď jsem ale unavený. Pojďme už spát." Tímto ukončil jejich hovor a s hranou únavou se schoulil do klubíčka. ,,Dobrou noc."
,,Dobrou."Odvětil mu zrzavý zamyšleně a přichystal se též ke spánku.

Yoruovi trvalo dlouho, než doopravdy usnul. Slyšel Kaila jak vedle něj poklidně oddychuje. Jemu ovšem ve spánku bránilo několik otázek. Tak dlouho svého přítele znal. Byl rád v jeho blízkosti. Změní se to až se z nich stane pár? Kail byl alfa. A jako alfa si mohl vybrat omegu podle sebe. On se jako omega na druhou stranu musel podvolit.
Jejich počet se teď dost snížil a většina mladých vlků si bude na jaře hledat svého partnera. Nakonec bude asi štěstí, když si ho vybere jeho zrzavý přítel. Taky by si ho mohla vybrat nějaká namyšlená alfa a udělat si z něj otroka. Nesnášel svou pozici, ale takovej byl prostě svět. Rozdělen na alfy a omegy. Následovalo plno dalších myšlenek a otázek, na které si ovšem druhý den nemohl pořádně vzpomenout. Byl tak moc unavený a hladový. Nakonec se mu za praskání pohasínajícího ohně podařilo usnout.

Ráno se celý tábor opět sbalil. Kůže se naskládaly zpět na sáně, díry ve sněhu se zbouraly a ohniště se zahrabalo sněhem. Vlci se opět zapřáhli k saním a vyrazili. Dnes dokonce vyšlo i slunce a po sněhové bouři nebylo ani vidu, ani slechu. Všichni teplo, které vrhalo slunce na jejich kožichy, až do chvíle, než se jim začal sníh nalepovat na tlapky, vřele uvítali. Začalo být obtížné prodírat se sněhem. Zařadili se za sebe do jedné řady. Vůdce spolu s alfama dělal cestu omegám se saněmi a starým vlků, kterým dělalo jinak brodění se sněhem velké potíže. Takhle pokračovali až do doby, kdy slunce začalo zapadat. Pokračovali by zřejmě i dál, koneckonců si minulou noc odpočali a dokonce i něco málo pojedli, ale do cesty se jim připletla jistá překážka. Dorazili k široké zamrzlé řece.

Zalgo se zastavil a zamyšleně se zahleděl na zamrzlou plochu. Sem tam byly vidět loužičky rozpuštěné vody. Slunce dnes opravdu silně hřálo. Vlci si stoupli vedle něj a dívali se na to nadělení. Jediní kdo zůstali vzadu byli vlci, kteří byli zapřaženi do saní. Kvůli sněhu se nemohli dostat z vyšlapané stopy a tak jen tázavě koukali na hlouček před nimi. Vůdce požádal jednoho vlka, aby jim pomohl se odpoutat. Ten se proměnil do dvounohé podoby a vydal se je osvobodit.

Když se Yoru jako poslední dostal z postroje, šel se podívat, co zastavilo jejich putování. Stoupl si vedle zamyšleného Kaila a upřel svůj pohled dolu ze svahu. Když uviděl tu obrovskou plochu ledu, tak nervózně přešlápnul černýma tlapkama a zadíval se na Zalga.

Vůdce přemýšlel. Řeka se po obou stranách táhla do nekonečné dálky. Musel rozhodnout. Buď půjdou podél toku a budou doufat, že narazí na nějaké území vhodné pro jejich domov, nebo překročí řeku. V dáli na druhém břehu řeky se rýsovaly obrysy lesa. Potřeboval více času na rozmyšlenou. Otočil se tedy ke své smečce a setkal se s jejich tázavými pohledy. ,,Dnes tu přespíme a ráno se rozhodne, jestli překročíme řeku." Když dozněl jeho hromový hlas, všichni vydechli úlevou.

Omegy se hned pustily do budování noclehů a alfy se vydaly na průzkum okolí. Nikde v blízkém okolí nebyl žádný les, takže na oheň mohli dnes zapomenout. Zalgo se modlil, aby byla dnešní noc opravdu mrazivá. Bez ohně to bude opravdu krutá noc, ale potřeboval, aby řeka pořádně zamrzla. Ten les za ní totiž vypadal velice lákavě.

Tak a první kapitola je za námi. Doufám, že jste s ní spokojení, protože já ano. :)

AkumaDono