✔️Světlo a stín

Kapitola 29.

Nervózně přešlapoval z jedné tlapy na druhou. Všichni byli proměnění do čtyřnohé podoby a naslouchali pokynům vůdce. Když se Shiky nevrátil ani druhé ráno, rozhodl se Sphira zorganizovat pátrání. Yoru ho musel přemlouvat, aby ho vzali s sebou, ale když se za něj přimluvil i Ligro, nakonec lev svolil.

Utvořili šest skupin po pěti alfách. Zbytek zůstal s omegama v táboře pro případ, že by došlo k útoku. Sphira nezapomněl na usmrcenou laň a nehodlal nechat nic náhodě. K pátrání se chtěl přidat i Mike, ale lev mu řekl, že nemá důvod ho s sebou brát a ať se soustředí na svou práci v kuchyni. Yoru byl za toto drobné vítězství nad irbisem rád, ale byl by raději, kdyby jeho alfu hledalo co nejvíce členů smečky.

Skupinu, ve které byl, vedl samotný vůdce. Ostatní alfy znal jen od vidění a nikdy si s nimi moc nepovídal. Garcia i Tokko byli v jiných skupinách a tak tu nebyl nikdo, kdo by jeho neklid rozptýlil. Všichni to brali až moc vážně. Je tu snad něco z čeho měli strach? Vlk cítil, jak ho naplňuje zoufalství. Poprvé od té doby se modlil. Modlil se k vlčím bohům, aby byl jeho alfa v pořádku.

Běžel až na konci. Před ním běžel leopard, puma, dva jaguáři a vpředu Sphira. Vlk neměl moc velký problém udržet s nimi tempo. Měl rychlé nohy a dobrou výdrž. Na rozdíl od pumy nebyl ani moc zadýchaný. Šelma se musela na malou chvíli zastavit a vydýchat se. Yoru jí doběhl a štěkl na ostatní. Sphira zavelel a zbytek skupiny se zastavil. Všichni se vrátili k místu, kde alfu dohnala únava. „Copak se děje Langusi?" Otázal se jeden z jaguárů. Zrychleně dýchal a Yoru měl pocit, že kdyby se jako první neunavil puma, byl by to zrovna tento jaguár.

„Už nemůžu. Dejte mi chvíli."

„Nemáme čas," ohradil se leopard. „Necháme tě tady a ty nás pak doženeš."

„Ne! To prosím ne." Žadonil Langus. „Nenechávejte mě tu samotného."

„Nikoho samotného nenecháme," přidal se do rozhovoru vůdce a vrhl na leoparda káravý pohled. „Všichni zůstaneme pohromadě."

Všichni souhlasně přikývli a Langus se s úlevou svalil do trávy. Všichni se vydýchávali a rozhlíželi se po okolí. Byli neustále ve střehu. Až teď došlo vlkovi, o co tu doopravdy jde. Tihle alfové mají strach. Bojí se, že je na jejich území vstoupilo něco, co přemohlo jednoho z nich. Toho nejsilnějšího. Proto byl Sphira tak opatrný. Nevěděl, proti čemu stojí. Pak mu vyvstala na mysl jedna vzpomínka.

Shiky seděl u ohně. Venku řádila hrozná bouře. Vedle alfi seděl Mike a společně se smáli. Pak se jejich rozhovor pustil směrem, při kterém oba zvážněli. Bavili se o medvědech.

Yoru skoro žalostně zakňučel. Ucítil na svém rameni dotyk. Lev do něj povzbudivě drkl čenichem. „Neboj, najdeme ho." Lev se snažil znít povzbudivě, ale jeho hlas zněl pochybovačně. Jakoby v to spíš doufal, než by si tím byl jistý. Yoru si až teď uvědomil vůdcovi pocity. Byl s panterem dlouholetý přítel. Vlk byl sice jeho omega, ale neznali se ani zdaleka tak dlouho jako Shiky a Sphira. Pro lva musely být tyto chvíle také nesmírně těžké.

„Kdyby nebyla ta zatracená bouře, tak jsme ho mohli vystopovat," bědoval za běhu leopard. „Ten prokletej déšť smazal všechny stopy." Pokračovali dál v cestě, ale značně zpomalili tempo. Neustále na pantera volali jménem a doufali, že je nepřítel nepřekvapí nějakou pastí.

Prohledali svou část území a nyní se ocitli u okraje řeky, která dělila jejich území. Yoru tuto řeku moc dobře znal. Nejednou kolem ní prošel, když byl na hlídce ve vlčí smečce. Řeka byla kalná a rozvodněná. Ještě se úplně nevzpamatovala z bouře, která byla v nedávné noci v plné síle.

Sphira se postavil ke břehu a dával si pozor, kam šlape. Pečlivě zkoumal okolí. Yoru hned pochopil, co dělá. Kontroluje bahno podél břehu, jestli nenajde známky, že by se zemina pod někým probořila. Nebožák by potom po bahně sjel přímo do prudkého proudu. Doběhl ke břehu trochu víš po proudu a napodoboval lva. Zároveň se modlil, aby nic takového nenašli.

Zkontrolovali velkou část břehu a pokračovali směrem po proudu. Nikde ovšem nebyla ani stopa. Byla tu také možnost, že se nehoda stala během bouře a déšť stopy zničil. Vůdce se zastavil pod vzrostlým dubem. Zhluboka se nadechl a lvím hlasem zavolal jméno svého přítele. „Nemusíš tak řvát, slyším tě moc dobře!" Ozvala se z koruny stromu odpověď.

Všichni nevěřícně hleděli do koruny stromu, kde byl na větvi uvelebený panter. Spokojeně si je prohlížel. „To jsem udělal nějakou lumpárnu, že jsi na mě zavolal celou skupinu?" ušklíbl se Shiky na Sphiru a pomalu vstal. Ladně seskočil na promočenou zem a celou pátrací skupinu si prohlížel."

„Ty parchante!" přivítal lev svého přítele, ale jeho tón hlasu zněl vesele. Ostatním alfům také spadl kámen ze srdce a tvářili se spokojeně. „A ne jen jednu skupinu, hned šest!" Sphira přišel k panterovi a přátelsky do něj strčil čenichem. „Ani nevíš, jak jsi nás vyděsil."

Yoru seděl opodál a viděl, jak se skupina vítá se ztraceným členem. Seděl a čekal, až z něj vyprchá všechen vztek. Ten zmetek je úplně v pořádku, zatímco vlkovi strachy málem přeskočilo. Nikdo o tom takhle nepřemýšlel. Všichni byli rádi, že je Shiky v pořádku. Snažil se tak moc, až ho rozbolela hlava, ale nebylo to nic platné. Vztek ho neopouštěl.

Vyrazil proti svému alfovi. Shiky na něj nevěřícně hleděl, ale to byla jediná jeho reakce. Nestihl se ani postavit na všechny čtyři, když do něj vlčí tělo narazilo. Yoru se mu zakousl do přední tlapy a nepřátelsky vrčel. Panter ležel pod vlkem a nevěřícně kulil oči.

Celá skupina na ten výjev zaraženě civěla a nebyla schopna ani slova. Dokonce i Sphirovi to vyrazilo dech. Vlk konečně Shikyho pustil, ale neslezl z něj.

„Ty parchante! Ty černej vypelichanče! Co jsi si sakra myslel? Takhle si zmizet a pak se tu jen tak ukázat, jakoby se nic nestalo! Měl si se utopit v řece ty zmetku! Víš, jak jsem se bál?!" Prskal na pantera vlk a nepřátelsky u toho vlčel. Když mu došla slova, jen na alfu pod sebou cenil zuby.

Shiky na Yorua, který ho držel na zemi, zaraženě hleděl. Stačilo by mu jen málo námahy, aby ho ze sebe shodil a pěkně mu vyčinil, za to, že na něj takhle zaútočil. Z přední tlapy mu tekla krev, ale on si toho nevšímal. Jen ležel a prohlížel si omegu, který ho propaloval zuřivým pohledem. Necítil vůči němu zlost. Viděl vlka v novém světle.

Když se chvíli nic nedělo, Yoru si nasupeně odfrkl a slezl z pantera. Otočil se a bez jediného slova se naštvaně vracel do tábora. Shiky se posadil. Díval se za omegou. Zraněnou tlapu měl mírně nadzvednutou. Jeho city vůči vlkovi se změnily. Myslel si, že je to jen poslušnej hafánek, ale nyní se mu ukázala zcela nová jeho stránka. Takový pocit neznal. Náhle pocítil k Yoruovi náklonnost a touhu být po jeho boku. Byl s ním jen proto, aby mu dal Ligra pokoj s neustálým přemlouváním, aby si vybral partnera. Ale nyní se do něj zamiloval.

Sphira se na černého pantera tázavě podíval. Bylo mu divné, že si to nechal bez jakékoliv reakce líbit. Když si všiml, jak se za vlkem dívá, vše pochopil. Spokojeně se usmál.  

Tak jeden problém máme vyřešený. Ale pročpak se asi Shiky nevrátil zpět do vesnice? Pozoroval snad něco z koruny stromu? No to se asi dočtete v další kapitole :D

AkumaDono