✔️Světlo a stín

Kapitola 16.

To co ho trápí řekl jenom Tokkovi, když se jeho přítel vrátil z lovu. Zrovna byli jen sami na kraji tábora a společně dávali zajíce do klecí, které omegové splétaly celé ráno z větviček. Ty staré se už nedaly použít.

Rys se chvíli mračil a přemýšlel. Sebral jednoho svázaného zajíce ze země, kde bylo šest dalších. Dnes se jim lov opravdu podařil. Pevně ho uchopil za kůži a sundal mu provazy. Vložil tvorečka do klece, kterou Yoru přidržoval a když Tokko zajíce pustil a vytáhl ruku, okamžitě zavřel dvířka a pořádně je zabezpečil. Tvor chvíli v kleci pobíhal a mlátil své tělo o stěny. Nakonec se uklidnil a zalezl do usušeného sena, kterým byla jeho cela vystlaná.

„Tohle vyřeší Slavnost říje. Až si tě vybere některý alfa, budeš bydlet s nim." Prohodil Tokko a odnesl klec dovnitř chovatelské chatky.

„To je hloupost," podotkl vlk. „Když se ke mně takhle chovají omegové, tak u alfů to nebude o moc lepší."

Tokko vyšel opět ven a musel si oči zakrýt před sílou slunečních paprsků. „V týhle smečce je víc volných alfů, než omegů. Je tu velká šance, že si tě někdo vybere, přestože nejsi šelma." Když uviděl vlkův zamyšlený výraz, vesele do něj drcl loktem. „Navíc většina nezadaných omegů není ani dost stará, aby se slavnosti zúčastnila. Já se zúčastním letos poprvé, ale většina alfů se zúčastní už po několikáté."

Yoru se nad tim pozastavil a zamračil se. „V chýši je dost omegů, kteří jsou starší než já. Jak je tedy možné, že si je ještě nikdo nevybral?" Pohlédl tázavě na Tokka a mrskl ocasem.

„Problém je v orientaci." Usmál se rys a učitelsky vzpřímil ukazováček. „Mezi omegi je více samic. Samci, který patří mezi alfy, dávají přednost mužům a nebo se prostě s omegama, které mají na výběr nesnesou." Zvedl dalšího zajíce a pomalu ho rozvazoval. „Proto je velká šance, že si tě někdo vybere. Pokud si nedokáže někdo vybrat z výběru, který tu máme, je nová krev přesně to, co smečka potřebuje. Uvidíš, že se o tebe ještě poperou!" Po dokončení výkladu společně zavřeli dalšího zajíce, kterého Tokko opět odnesl.

Yoru se nad tím zamyslel. On sám také dával přednost mužům, ale když si ho vybere alfa ženského pohlaví, co by s tím mohl nadělat? Nic. Musel jen doufat. Vzpomněl si na rudovlasého alfu. Jak jen se jmenoval? Jo jasně! Garcia. Alfové by se o vlka mohli možná porvat, ale vsadil by se, že tenhle strašidelnej chlap by ho nejraději zbil.

V tom ho do hlavy bacila otázka. Když Tokko opět vyšel, rychle jí na něj vypálil. „Je vaše Slavnost říje stejná jako naše?" Rys se na něj podíval s nechápavým výrazem. „Víš Yoru já nevím jak to funguje u vlků. Budeš mi to muset přiblížit."

Yoru počkal, až se vedle něj přítel posadí a pak spustil. „V mojí staré smečce to fungovalo tak, že se uspořádal souboj. V něm získali alfové pořadí a pak si podle toho mohli vybírat svého druha."

Rys se nad tím pousmál. „Tak to to u vás měli alfy docela snadné. U nás to funguje jinak. Alfy zůstanou v táboře a omegové mají hodinu na to, aby se rozprchli po celém území. Alfa si pak musí svého vybraného druha vystopovat a chytit. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Samozřejmě, že se nezamezí ve rvačce, ale dost se to tím omezí. Tobě stačí jen utíkat a doufat, že tě jako první najde alfa, který je pro tebe přijatelný."

„Takže můj alfa si mě musí chytit, je to tak?" Vlkovi se na tváři objevil úsměv, když mu to Tokko odkýval. Takže přece jen to může do jisté míry ovlivnit.

„No a jak funguje označení, ti snad vysvětlovat nemusím ne?" Mrkl rys rošťácky na vlka. Ten se trochu začervenal a sklopil zrak. „Ne. To nemusíš."

Když konečně dokončili svou práci, byl čas na oběd. Yoru byl rád, že pomáhal se zajícema a nemusel pomáhat v kuchyni. S nepříjemnou zkušeností s některými omegy, se jim snažil vyhýbat, co nejvíce mohl. K obědu všichni dostali vařenou zeleninu, která moc dobrá nebyla, vzhledem k tomu, že přetrpěla zimu a kus výborného masa. Zbytek kanců, které přinesla skupina, kterou vedl Garcia se chystala na večeři a část z toho se nechala sušit na horší časy.

Zelenina neudělala Yoruovi moc dobře a tak byl rád, když mu Ligro dal na starosti chov zajíců. Vydal se s košíkem do lesa a hledal louku, kde by mohl nasbírat trávu na seno. Netrvalo mu ani dlouho, když jednu takovou našel. Spokojený z toho, že mé v téhle nové smečce pořádný úkol, se pustil do práce.

Když naplnil košík, oprášil si kalhoty a otočil se směrem zpět k táboru. To co uviděl, ho zarazilo. U jednoho stromu stála postava. Kvůli pomalu zapadajícímu slunci, nedokázal rozeznat, kdo to je. Pomalu tedy vykročil a když zkrátil vzdálenost, teprve se mu podařilo pozorovatele rozeznat. Byl to Garcia. Nebylo divu, že si jeho přítomnosti nevšiml. Byl to lovec, takže dokázal perfektně zakrýt svůj pach. Bůh ví, jak dlouho tu stojí a sleduje ho.

Zastavil se těsně před alfou a zvědavě si ho prohlížel. Garcia se netvářil vůbec nepřátelsky. A když k němu vlk přistoupil dostatečně blízko, vzal mu plný košík trávy z ruky a vydal se zpět k táboru. Vlk ho napjatě následoval.

Po delším mlčení začal alfa mluvit. „Víš, není moudré se potulovat sám. Jsme sice na našem území, ale jednu hranici sdílíme s medvědy, se kterými máme napjaté vztahy a z druhé strany máme nepřátelské vlky. Nikdy nevíš, kdo z nich se rozhodne mír porušit a páchat neplechu." Vlk trochu zpozorněl, když kocour mluvil o medvědech. Slyšel o nich dost krvavé historky a když blízko nich zarachotil ptáček ve křoví, vystrašeně sebou cukl. Garcia se pobaveně usmál. Náhle ovšem získal jeho obličej vážnost. „Je mi líto, že jsem k tobě zprvu cítil zášť. O liškách jsme věděli a z toho, co jsi vyprávěl Sphirovi, jsem pochopil, že ty nejsi jako ty ostatní bestie. Navíc jsi pomohl jednomu z nás, přestože jsi věděl, že dostaneš trest a zachránil mu život." Yoru byl nejdříve překvapen těmi slovy, ale pak se usmál. „To je v pořádku."

Vrátili se akorát včas, aby stihli večeři. Tokko si všiml, Garciova přístupu k přijetí Yorua do smečky a proto se divil, když je viděl společně vcházet do tábora. Když mu Yoru vše po jídle vysvětlil, zašklebil se. „Víš Garcia má své nálady, ale jinak je to alfa k pohledání. Měl by ses připravit na slavnost. Je to jeden z nejlepších lovců a má rychlý nohy." Yoru mu uštědřil dloubanec do žeber. „Ty snad nemyslíš na nic jinýho! Koho jsi si teda vybral ty?" Rys se chytl za bolavý bok a zasněně se pousmál. „Já si myslím na Florannu. Bohužel ještě musím počkat rok, než se bude moci zúčastnit slavnosti, tak se letos asi někde zašiju, jako Shiky." Vlk mrskl ušima. „Kdo je Shiky?"

„No je to jeden z nejsilnějších alfů ve smečce. Vlastně si myslím, že kdyby chtěl, tak porazí i Sphira." Podrbal se Tokko zamyšleně ve vlasech a pokračoval. „Většinu času tráví obcházením území a hlídá hranice mezi námi a medvědy. Prostě dělá hlídku. Většina omegů si na něj myslí a je jedno, jestli jsou to muži nebo ženy. Jeho tohle ale nezajímá." Yoru se zamyslel nad medvědy. Jestli je to s nimi opravdu tak vážné, tak by nerad nějakého potkal. Byl rád, že ho Garcia hlídal.

„Já jsem ale nemehlo a Floranna mě určitě nebude chtít." Povzdechl si rys. „Sice s tim nic nezmůže, když jí označím, ale určitě s ní bude peklo, když se na mě naštve. Koneckonců je to lvice a s tou není radno si zahrávat." Posmutněl Tokko a Yoru musel zadržet uchechtnutí, když si vzpomněl, jak se ošetřovatelka červenala pokaždé, když byl rys poblíž. Jen ať se trochu potrápí.

Všichni se vydali spát a Yoru tak taky učinil. Když přišel k společné chýši, spatřil svůj pelech vyhozený před vchodem. Zhluboka si povzdechl a vše posbíral. Donesl ho do chatky se zajíci a ustlal si na zemi. Uvelebil se a zívl. „Tak to vypadá, že se o vás budu starat a vy mě na oplátku necháte u vás spát." Sdělil ušákům, kteří si ho zvědavě prohlíželi. Všude vonělo seno a čerstvá tráva. Netrvalo mu to dlouho a usnul. 

Pro mladého vlka to sice neni žádná procházka růžovým sadem a připadá si jako kopřiva mezi růžemi :D, ale už se to pomalu začíná zlepšovat.

AkumaDono