✔️Světlo a stín

Kapitola 6.

Když Zuko ráno svolával smečku, nevrle si prohlížel omegy, kteří se se pomalu vraceli do středu tábora. Snažili se ze sebe setřást chlad, který jim během noci pronikl skrz huňatý kožich a rozcvičovali si promrzlé tlapky. Nový vůdce je vrčením zastavil, když se někteří z nich vydali ke skupince, která se skládala z alfů.

Yoru nervózně pohlédl na Kaila a Juna. Tichounce nespokojeně zakňučel. Vůbec se mu nelíbilo, jak se nový vůdce chová k omegům. Jako by byli odpad. Doufal jen, že je nebude od sebe držet napořád a nerozdělí je na dvě skupiny. Omegové nemohou fungovat bez alfů a naopak. Nehledě na to, že si bude co nevidět většina z nich vybírat svého životního partnera.

Z výrazu Kailovi a Junovi tváře se dalo vyčíst, že se jim jednání nového vůdce vůbec nezamlouvá. Nebyl to pouze jejich názor. Když se Yoru rozhlédl po skupince vlků, viděl jejich nesouhlasné výrazy. Nikdo si však neodvážil vzepřít novým pravidlům. Zuko byl pod ochranou nejsilnějšího vlka ze smečky. Dokonce i bílý omega si myslel, že i jejich mrtvý vůdce by měl problémy s protivníkem, kterým byl Bugar. Posmutněl ještě více, když se vrátily vzpomínky na jejich bývalého spravedlivého a rozumného vůdce. Bugar by pro Zalga představoval silného soupeře, ale Yoru nepochyboval, že by proti němu černý vlk prohrál. Ostatní alfové byli hladový a neměli by proti mohutnému vlku žádnou šanci. Zukovo postavení bylo až moc dobře zabezpečeno.

Zuko přejel svou smečku žlutooranžovýma očima a ujistil se, že má pozornost všech vlků. „Je čas na lov," oznámil rozespalým vlkům a povýšeně si všechny přeměřil pohledem. Stalo se přesně to, co očekával. Ozvaly se protesty. „Nikde v okolí lesa není žádná zvěř," podotkl světle šedý vlk, který se neodvážil při své námitce pohlédnout Zukovi do očí. „Nesmíme zbytečně plýtvat energií a vydat se na cestu," prohodil k vůdci Kail. Ostatní vlci také něco mumlali a vykřikovali jeden přes druhého, ale Zuko je nevnímal. Jeho jasné oči propichovaly Kaila. Jediný kdo se mu odvážil podívat do očí byl právě zrzavý vlk. Ten jeho pohled opětoval a nikdo z nich nehodlal uhnout pohledem.

Kail byl vytočený už od minulého večera, kdy tahle krysa, která se opovažovala nazývat se vůdcem, poslala omegy mimo tábor. Celou noc se bál, že Yorua najde ráno umrzlého k smrti v hloučku ostatních, nízko postavených vlků. Nyní se Zukovi zpříma díval do očí a jasně mu dával najevo svůj vzdor. Ze zamyšlení ho vytrhl studený čenich, který mu drknul do ramene. Rozzlobeně se podíval na Juna vedle sebe. Zlatavý vlk mu čenichem naznačil směr, kterým se Kail ihned podíval. Mohutný vlk si ho pozorně prohlížel a jeho svaly pod huňatou srstí byly napnuté. Bugar byl připravený okamžitě vyrazit do boje, pokud někdo Zuka ohrozí. Zrzavý vlk se očima vrátil zpět k vůdci. Spatřil v jeho očích výzvu, ale Kail, ať byl sebevíc rozzuřený měl rozum. Bugara neporazí a Zuko proti němu sám bojovat nebude. Sklopil oči a podíval se stranou. Koutkem oka zahlédl vítězný úsměv, který se objevil na tváři šedého vlka. Tichounce rozzuřeně zavrčel.

Zuko potěšen ze svého malého vítězství, ještě více vypnul hruď a spokojeně zamručel. „Vím moc dobře, že nikde mimo les není žádná kořist," zatvářil se tajemně na celou smečku. Na malou chvíli se odmlčel a dočkal se zvědavého pohledu od všech vlků. „Budeme lovit uprostřed lesa," zašklebil se pobaveně, když se pohled vlků změnil na šokovaný. Než se ozvaly nějaké protesty nebo otázky, vykročil Zuko k vlkům. „Ty odporné zrzavé potvory zabily mého otce. Za takovou drzost zaplatí životem!" Přísně pohlédl na celou smečku. Jeden černý alfa se nadechl k protestu: „Nebude přeci jen lepší najít neobydlené území?" Než černý vlk stačil ještě něco dodat, Zuko byl u něj a jediným rychlým pohybem mu tesáky roztrhl levé ucho. Alfa zakvílel bolestí a rychle se stáhl do hloučku ostatních vlků.

Tohle Kail už nevydržel. Naježil se a s obnaženými tesáky se postavil tváří v tvář Zukovi. Ova vlci proti sobě stáli a výhružně vrčeli. Bugar se postavil vedle svého vůdce a byl připraven svého přítele bránit. Zrzavý vlk vedle sebe zaslechl zavrčení a koutkem oka spatřil Junovu světlou srst. Dvojice vlků stály proti sobě a nikdo z nich nehodlal ustoupit. Kail věděl, že jejich síly nejsou vyrovnané. Potřeboval by, aby se vzepřel ještě jeden vlk. Dva by Bugara přemohli a jeden by se bez problémů vypořádal s tou krysou. Problém byl ten, že se ostatní vlci báli. „Zacouvej k ostatním ty zrzku!" Vyštěkl na něj posměšně Zuko, který si byl očividně vědom své výhry. Kail se ještě více rozzuřil a byl připraven vyrazit do boje. Vtom spatřil naježenou srst za šedým vlkem. Zahledl Yorua s obnaženými tesáky a naježenou srstí. Bílý omega, byl připraven bojovat po boku svých přátel.

Zuko si bílého vlka nevšiml a to bylo to co Kaila utišilo. Kdyby šedý nebo hnědý vlk uviděli vzdorovitého omegu, nevěděl, jak by zareagovali. Už takhle se k nim chovali hrozně. Nemohl uvrhnout bílého drobného vlka do nebezpečí. Yoru nehledí na své zranění a bil by se až do posledního dechu. Podíval se na Juna a z jeho očí vyčetl, že myslí na to samé. Oba alfové se podřídili vůdci a se sklopeným zrakem zacouvali mezi ostatní. Yoru se také uklidnil a posadil se.

Zuko se vítězně zašklebil. Bugar ovšem neztratil ostražitost a zůstal ve střehu. „Tak a teď, když jsme si všechno vysvětlili, je načase se vydat do lesa. Zahubit ty zrzavé potvory, které se opovažují nazývat našimi příbuznými." Předstoupil před hlouček omegů a s odporem se na ně zahleděl. „Vy půjdete jako první. Za vámi utvoří alfy formaci a budou připraveni zardousit každou lišku, která se dostane skrz vás.

Omegové znervózněli. Nikdy nebyli nuceni lovit, natož bojovat. Nikdo však nepromluvil ani slovo a postavili se vedle sebe. Za ně se zařadily alfy. Do čela se postavil vůdce, po boku měl svého věrného přítele a přikázal všem, aby ho následovali.

Ve vzduchu bylo cítit napětí. Vítr sebou nesl předtuchu zkázy, která se blížila. Brzy se býlí sníh změní na tmavě rudý a lesní území získá nové obyvatele.

Doufám, že se vám kapitola líbila a omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Zatím to vypadá tak, že naší smečku sráží jedna katastrofa za druhou, ale kde jsou zlé časy, musí zákonitě přijít i ty dobré.

AkumaDono