2

1.4K 63 9
                                    

Tuila jsem, e dneska něco není v pořádku. Ale, já blbá, jsem to neřeila. A taky jsem na to doplatila.

la jsem tehdy ze koly domů. Opět mě sledoval. Od prvního dne se to začalo stupňovat. Nejdříve pouze divné pocity, poté sledování.

Koukala jsem se zrovna do svého iPhonu a psala zprávy kamarádům ze koly. Jene jsem za sebou uslyela těké, dunivé kroky. Chtěla jsem se otočit, ale u bylo pozdě. Ozvala se rána a já se poloila do černočerné tmy.

Pamatuji si, jak mě někdo zvedl ze země a v náručí nesl do vozu, kde mě poloil. Jetě byly slyet nějaké hlasy, ale potom jsem se u poloila do úplné tmy bez pocitů a bolesti.

Psychicky na dně ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat