Odešel. Jen si oblékl kalhoty a nechal mě tu. Znečištěnou. Špinavou. Byl hrubý. Hodně hrubý. Postel byla skoro celá od krve.
Ležela jsem přivázaná na posteli, neschopná něco říct či se nějak bránit. Nesnášela jsem ho. Ale teď ho nenávidím. A když si ještě pomyslím, že tu byly i jiné...chce se mi zvracet.
Byla jsem vyčerpaná. A to nejen fyzicky, ale i psychicky. Neměla jsem už na to dech. Poprvé v životě jsem si mohla říct, že už nechci žít. Že se chci zabít.
* * *
Dveře se otevřely. Něco mě probudilo z mikrospánku. Nebyl to on. Byly to však lákavě vonící toasty.
,,Když už jsi byla víceméně poslušná, tak jsem ti něco přinesl." ušklíbl se ,,Ale nemysli si, že to takto půjde pořád do kola. Budeš dostávat menší porce, když nebudeš dobrá. A ty větší... ty budou jen výjimečně."
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
HorrorJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
