Východ. Vážně to byl východ? Nebyla jsem si jistá. Otevřela jsem ty dveře.
Dovnitř pronikl měsíční svit. Jsem venku. Já to dokázala. Otočila jsem se a podívala se na onu strašidelnou budovu. Budovu školy.
Přede mnou se rozprostíral temný les. Sakra... Jiná možnost nebyla. Pomalu jsem se rozešla vstříc osudu v lese.
Nevěděla jsem, kde právě jsem. Šla jsem prostě rovně dál a snažila se myslet na jakékoliv kraviny, co mě zrovna napadly, abych nemusela tolik vnímat okolí.
Uběhlo několik chvil. Nohy se mi podlamovaly z nedostatku energie. Oční víčka se mi začaly zavírat. Rty jsem měla opět suché a v žaludku mi nepříjemně kručelo.
Spadla jsem. Prostě jsem spadla. Mé nohy to nevydržely. Jen tak jsem tam ležela a nic nedělala.
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
TerrorJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
