30

676 27 0
                                    

,,Nee!" probudila jsem se s křikem z noční můry. Poslední dobou je mám horší a horší.

,,Ale copak. Tady se někomu něco zdálo." pošeptal mi do ucha. Ležel vedle mě. Hrozně jsem se ho lekla. Chtěla jsem se posadit a vzpamatovat se, ale řetězy mě stáhly zpět do postele.

Po tvářích mi začaly téct horké slzy. Ani nevím proč. Cítila jsem, jak pomalu stékají po zfialověných tvářích. Dolů na bradu, kde se na pár vteřin zastavily. Jenže pak se spustily z brady dolů.

,,Neplakej." ušklíbl se na mě a slzy mi setřel hřbetem ruky.

Myslím, že jsem už definitivně na samém dně. Dně propasti. Je Konec. Musím to ukončit. Hned.

Psychicky na dně ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat