6

1K 43 0
                                    

Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale mamka si o mě určitě dělala starosti. Už bych měla být dávno doma. Sedět někde u stolu, psát si úkoly a aby bylo všechno v tom nejlepším pořádku.

Odešel nejspíš před půl hodinou. Čas jsem odhadovala, protože i kdyby tady byly hodiny, neviděla bych na ně, protože je tu docela tma. Strašně jsem se bála, že se za chvilku vrátí.

Byla jsem hrozně unavená. Ale bála jsem se usnout. Co když mě mezitím ehm...znečistí? Nebo si se mnou bude 'hrát'? Spánek byl však silnější než strach a já se ponořila do spánku plného nočních můr.

Psychicky na dně ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat