Odešel. S poslední ránou do břicha. Nevydržela jsem ten nápor- omdlela jsem.
Všude bylo černo. A to i když jsem otevřela oči. Ležela jsem na posteli. Na jiné posteli. Měkkčí.
Byla jsem volná. Volná z těch pout. Chtěla jsem se radovat. Skákat všude kolem a dovádět. Ale nemohla jsem. Něco bylo špatně.
Nemohla jsem se hýbat. Nemohla jsem pohnout tělem. Začala jsem panikařit.
Světlo. Tam! Světlo... NE! Jde sem! Chci se pohnout. Chci se schovat. Chci pryč!
Ne! Přibližuje se. Je blízko... Jeho ruce se mi přitiskly na boky. Kdybych mohla mluvit, zařvala bych leknutím.
,,Tak jsem opět tady, má lásko. Dlouho jsme se neviděli." řekl a rozsvítil. Rozsvítil to blbé světlo, které mi svítilo přímo do očí.
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
HorrorJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
