Probudila jsem se. Musela jsem nejspíš usnout. Kolem mě se rozprostírala tma. Tma a pach zatuchliny.
Ne. NE. NE! To není možné! To nemůže být možné. JSEM OPĚT VE SKLEPĚ! Cítím ho. Je tady. Blízko.
Bušelo mi srdce. Myslela jsem si, že mi vyskočí z hrudi. Něco mi prolítlo po noze. Cítila jsem malé krysí drápky, jak mě lechtají po mém lýtku.
Vykulila jsem oči a vyděšeně začala křičet. Nesnáším krysy, myši a ostatní vymoženosti!
,,Ššš, chceš mě prozradit, ty krávo blbá?! Raději drž hubu. Už tak jsi mi pokazila plány tím útěkem!" zařval na mě a dal mi pěstí. Pěstí do obličeje.
Zařvala jsem bolestí. Slyšela jsem slabé křupnutí. Ten hajzl mi zlomil nos. Poté jsem cítila železitý pach tmavé tekutiny, která se mi spustila z nosu.
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
TerrorJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
