Vzbudila jsem se. V mé bolavé hlavě, která šíleně bolela, se honilo milion neuspořádaných myšlenek. Ležela jsem přivázaná koženými řetězy ke staré posteli, která při sebemenším pohybu zavrzala. Prostěradlo, které dříve bývalo čistě bílé, bylo celé od krve.
Lekla jsem se. Bože, ani nevíte, jak moc jsem se lekla. Zavrzaly dveře. Ty staré kovové dveře jako z hororů. Otevřely se a v nich se objevila hlava nějakého chlapa s obřím úsměvem. Raději jsem rychle zavřela oči a dělala, že spím. Ale bohužel mi to nepomohlo.
Pomaloučku se přibližoval k posteli. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Pořád jsem však neotevírala oči.
,,Krásko. Podívej se na mě. Já vím, že nespíš." zašeptal mi do ucha a já se lekla. Cukla jsem sebou, když si ke mě lehl do postele. Stále se na mě koukal.
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
KorkuJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
