19

753 35 0
                                    

Stál tam. Stál před mou skříňkou. Věděl, že jsem tam byla. Z nějakého důvodu však neotevíral.

Natáhl ruku. Ne, já to zakřikla! Chce otevřít! Usmál se. Nejhorší je, že před smrtí jako poslední uvidím ten jeho ksicht...

*BUM
Neznámý zvuk se nesl chodbou. Otočil se tam a následně se tam i rozeběhl. Oddechla jsem si. Ticho. Byl pryč.

Opatrně jsem vylezla. Rozhlédla jsem se. Nic. Začala jsem hledat východ. Koukla jsem do jedněch dveří. Nic. Další. Nic.

Začínala jsem být zoufalá. Ne, že jsem nemohla najít dveře ven, ale že jsem ho už dlouho neviděla.

Bylo to okolo 30 minut, co jsem tu bloudila po temných chodbách. Každý šum, každý sebemenší zvuk  mě neskutečně vyděsil...

Psychicky na dně ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat