Motala se mi hlava. Viděla jsem rozmazaně. Další ráně jsem se ale nevyhla. Byla do žeber. Zalapala jsem po dechu. Další křupnutí.
,,Tak ty mi budeš utíkat, jo?! Žádný! Nic nebude!" zařval na mě s další ránou do břicha.
,,N- ne, pros- sím..." přestal. Podíval se na mě. Podíval se tím pohledem. Pohledem, který jasně říkal: 'Ty si mi dovoluješ říct ne?! Ještě cekni a zabiju tě!'
Zmlkla jsem. Radši. Odešel. Prostě se otočil na patě a odešel. Samozřejmě za sebou i zamkl.
Stejně bych nemohla utéct. Z těch kožených pout jsem se dostat nemohla. Byly moc utažené. Dokonce více než předtím. Nemohla jsem se vůbec pohnout. Byla jsem v koncích.
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
HorrorJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
