Koukal mi do očí. Do mých sytě zelených očí. Nůž, přitisknutý na mé tváři mi odendal a usmál se. Usmál se škodolibým úsměvem.
Pohledem mi sklouzl po těle. Zastavil se na mém citlivém místě. Jeho rty se protáhly do širokého úsměvu. Prstem mi z obličeje začal klouzat směrem dolů. Tam dolů.
Celá jsem se napjala. Prstem mi teď kroužil okolo pupíku. Cukla jsem sebou. Pak mi prst zahákl za okraj mých kraťas. Pomalu je sundával. Už byly u kolen, když zastavil a prstem se vrátil zpět nahoru- ke kalhotkám.
,,N- ne, no tak. Prosím, pusťte mě." prosila jsem. Neměl však slitování. Stejně tak, jak mi to udělal s kraťasy, udělal to i s kalhotkami. Oboje hodil na zem.
,,A teď si konečně pohrajeme!" vykřikl a skočil na mě...
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
TerrorJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
