Nejspíš už uplynuly dva dny, co jsem byla omráčena a unešena. Nevěděla jsem to přesně. Čas je někdy těžký odhadnout.
Přibližoval se. Slyšela jsem jeho kroky na chodbě. Pak zastavil. V zámku zarachotily klíče a s vrzáním se otevřely dveře. V nich vykoukla jeho hlava. A nechyběl i velký úsměv.
,,Konečně. Dneska si pohrajeme." zasmál se a dveře za sebou zavřel. Pomalým krokem přistupoval k posteli. Jeho úsměv se rozšiřoval.
,,N- ne. Prosím!" dostala jsem ze sebe těžce.
,,Už dlouho se nestalo, že by mě někdy někdo prosil. Ale jo, stalo. Zrovna před týdnem." zasmál se. Nechápala jsem ho.
,,Nučum na mě tak!" rozkřikl se a rychlými kroky došel zbylých pár metrů ke mně. Už mu na tváři nehrál široký úsměv, avšak rozzlobenný.
,,Ty si asi myslíš, že jsi jediná, co?! Myslíš si, že tě nechám v klidu odejít?! NENECHÁM!"
ČTEŠ
Psychicky na dně ✔
HorrorJaké to je, když se každý den vracíte ze školy s pocitem, že vás někdo sleduje? Jaký je to pocit, když vás jednoho dne někdo praští do hlavy a vy se probudíte ve strašidelném sklepě? Já to vím. Já to zažila. Začátek: 11. 10. 2018 Konec: 11...
