Čarodějův učeň

IV.

Novinářka se vyhrabala na nohy, ale jen chvilku, jelikož na ní po dvou vteřinách něco přistálo. To něco byl velice milovaný Doctor Strange, v tento moment já. Chudák Wynri se jen modlila, abych z ní tato váha rychle slezla, jinak by to nemusela udýchat. Její modlitby jsem nějakým zázrakem vyslechl a zvedl se z ní. Naštěstí si tohle nemohl nikdo vyložit špatně... Určitě ne. Prosím!

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Zprvu mi tato místnost plná polic s knihami nic neříkala, ale poté mi to ihned naskočilo. Tohle musel být Doctorův dům- Sanctum Sanctorum. (Možná mi to naskočilo i s menší pomocí Wynri- pozn. Jin)

Nebyl jsem zrovna nadšený z návratu domů. Hlavní důvod byl možná i ten, že bych tady mohl potkat majitele mé nové podoby. Polohlasně jsem to jen okomentoval slovy: „No bezva."

„Co je to?" zeptala se Wynri, která se již vyhrabala na nohy a momentálně si prohlížela polici plnou knih, jež byly naskládané až ke stropu. Udělal jsem dva kroky k ní.

Prohlížel jsem si knihy ve výšce očí když jsem konečně odpověděl. „Dům." Neznělo to moc věrohodně, protože jsem byl stále duchem někde jinde. Možná, že jsem byl obyvatelem tohohle domu, ale neměl jsem ani tušení, jak se v téhle obří knihovně vyznat a už vůbec bych tenhle dům ve změti uliček New Yorku nenašel.

„Tohle?" Vyjekla Wynri rozhlížející se po okolí jakoby viděla poprvé v životě knihovnu, což stejně nemohla být pravda, když náš byt jako jedna malá knihovna vypadal. Chtěl jsem to nechat bez poznámky, ale nějak jsem si nemohl pomoci, hlavně, když jsem tady byl já ten, co mohl kohokoliv prohodit portálem.

„A vypadá to snad jako fotbalové hřiště?" ušklíbl jsem se. Někdy bych si mohl ty poznámky odpustit, ale hold to je život.

„Spíše jako zkurvená knihovna."

Vytáhl jsem jednu knihu z police, otevíraje tlustý svazek jsem poznamenal: „Ano, jsou tu knihy." a to opravdu hodně knih, jejichž většinu bych nebyl schopný přečíst, ani kdyby mi někdo vyhrožoval smrtí. Nechtěl jsem ani přemýšlet nad tím, zda majitel mé nynější podoby všechny ty knihy má přečtené a popřípadě kolikrát.

„Drobet více, než je zdrávo." Zabrblala Wynri již přemýšlejí o tom, že naše sbírka je proti tomuhle malá jako myš vedle slona. A doufám, že jí nenapadlo si z něčeho tady udělat táborák, protože já už musel vysvětlovat spoustu jiných věcí a spálené knihy jsem mezi ně nechtěl zahrnovat. „Takže, co tady, génie?" zeptala se po chvíli.

Neměl jsem ani zárodek plánu, natož už celý plán vymyšlený, proto ze mě nedostala nic jiného než jen pokrčení ramen a neurčité zabručení. Moc dobře jsem věděl, že by se Wynri ztratila hned za prvním rohem, který by tady našla a to i s mapou.

„Díky tobě jsme tady, tak nás odsaď dostaň... A nebo to tu můžeme prozkoumat." Poslední část zněla nezaujatě, protože co by se dalo zkoumat v takové kurva velké knihovně?! Samozřejmě, že jen knihy, kterých tady bylo sice požehnaně, ale stále by to nezabralo ani část dne. A jako bonus stále hrozilo nebezpečí, že by se tady mohl objevit Doctor... A to by bylo teprv vysvětlování.

„Portál máš za zády." mávl jsem rukou směrem k portálu, který se jako mávnutím ruky uzavřel. „Do háje!"

„Ty jsi talent..." poznamenala Wnri, protože věděla, že hned tak se mi vyčarovat nový nepodaří. Já jsem opravdový talent, to jsem věděl už dávno, ale jak moc veliký jsem, jsem se dozvěděl až nyní.

„Neboj, hned vyčaruji nový." Ujistil jsem spíš sebe než jí a dal se do dalšího boje s neviditelným nepřítelem a mojí největší zbraní byly ruce. Díky mé šikovnosti se mi podařilo vytvořit nějakou létající kouli, která si to zvesela levitovala jen kousek od nejbližší knihovny. Neměl jsem ani tušení, co je ta věc zač, ale bylo mi jasné, že jestli se to zvrtne, tak knihy lehnou popelem. „Sakra!" zanadával jsem jakožto velmi slušný mág.