Čarodějův učeň

XXVI.

Hned ráno jsem se vydala do kuchyně, abych ukořistila něco k jídlu dřív, než se tam objeví Stephen a sebere všechno, co by bylo ještě k jídlu. Měla jsem štěstí a narazila jsem na kousek chleba, co vypadal, že už tam nějaký den leží, ale stále je poživatelnější, než většina z toho, co byla v lednici.

Sedla jsem si ke stolu zrovna, když se ve dveřích objevil Stephen. Teda nějaká mrtvolná verze Stephena. Ani mi neodpověděl na pozdrav a rovnou se vrhl k ledničce, kde se snažil najít něco, co by se dalo sníst. Ale už tam nic nebylo! Kdo pozdě chodí... Však to všichni známe.

„Sis trochu přispal..." prohodila jsem jen tak. No, já jsem si přispala taky, ale z něj si aspoň můžu dělat srandu. Vždyť vypadá jako někdo, kdo si řekl, že proleze všechny hospody v okolí a bude ráno připravený normálně fungovat.

Zabručel něco nesrozumitelného a sedl si na židli naproti mně. Myslím, že jeho bych teď nevykopala ven ani za nic na světě a to potřebujeme nějaké jídlo! Já opravdu nechci prohledávat zbytek lednice, která je snad ještě horší, než ta našeho souseda!

„Už je skoro poledne," zabručela jsem, když jsem se podívala na hodinky. To jsme ten den začali fakt produktivně! Tleskám! Mohli bychom třeba pomáhat světu nebo podobného a my tu raději sedíme a jen tak se díváme do prázdných talířů! Být superhrdina je fakt namáhavá práce!

Pokrčil rameny. „Jako problém to nevidím..."

Ale já ano! Nehodlám se celý den flákat tady! Protože to bych rovnou mohla jít zpátky domů a povalovat se na gauči při čekání na práci, která ke mně stejně nepřijde, protože Holmes mi ZASE vyžere všechnu práci!

„Co podnikneme?" zeptala jsem se po chvíli. Vážně se mi nechtělo jen tak sedět, když se náš problém blížil a venku bylo tak hezky. Teď bych raději i snesla tu Kelišku, ale něco má své meze. To mám jako Stephena vykopat ven, abychom něco podnikli?! Protože číst ty jeho bichle, co má v knihovně, můžu kdykoliv jindy!

„Já se modlit, že to je sen." Odpověděl. To jsem tedy vážně ráda, že se chceš modlit... Tak si se měl víc snažit, když si jí přemlouval, aby si to dítě nenechala! Já ho snad něčím praštím! Je schopný jen tak zachránit celý svět, ale teď se bude litovat, protože chce, aby tenhle malý problém byl jen sen?!

„Tak to se modlíš zbytečně..." zabručela jsem si pro sebe. Fakt, tenhle den bude osina v zadku. Hlavně s tím mágem, co se snaží vymyslet, jak z toho ven.

„Sakra! Dyť já ani nejsem na otcovství připravenej!" vyjekl a div neshodil všechny talíře ze stolu. Mám pocit, že mu ten fakt došel až docela pozdě... Ale kdo jsem já, abych ho soudila, že?

Pokrčila jsem rameny. „A kdy někdo byl?"

„Rozhodně každej víc než já!" odpověděl velice rychle. Proč jen já musím trávit svůj čas mágem, co přemýšlí nad tím, jak jsou na otcovství připravení ostatní... Někdy ho asi vezmu na naším sousedem, ten by mu možná vysvětlil, že otcovství není tak strašné. Pokud tě tedy tvá žena nepromění v hrnec. (Dean by mohl vyprávět, ale to zase jiný příběh- pozn. Autorka)

A jedno řeknu hned teď. Já se mu odmítám do konce svého, nebo jeho, života omlouvat! Můžu snad za to, že se Christine nebránila?! Nemůžu! A kdyby byl on co k čemu, tak by jí přesvědčil k tomu, aby si ten dáreček nenechala!

Raději jsme to už ani jeden nerozpitvával a Stephen se přesunul k plotně. Pokud si myslíte, že se pokusil ukuchtit něco poživatelného, tak máte pravdu, ale s tím poživatelným bych si raději nezačínala. Věc, co přinesl na talíři, by neměla mít právo ani na to říkat si jídlo, natož poživatelné. To už by bylo přes všechny psané i nespané zákony!