Čarodějův učeň

XXIV.

Nijak dlouho jsem mu nemusela vysvětlovat, co všechno se od mé poslední návštěvy událo. Někdy mám pocit, že ten chlap nevyjde ven, jak je rok dlouhej, ale to mu nemusím říkat do očí, že? Portálem do Ruska se dostanu i sama a nepotřebuju od něj pomoct. Ještě dlouho poté jsme se na sebe dívali, snažili se přijít na to, jak moc jsme oba v háji, když se Keliška vrátila z Ruska.

„Jak se to stalo?" zeptal se po dlouhé době Strange.

Pokrčila jsem rameny. „Já myslela, že ty jsi tady mág a něco ti říká letadlo nebo něco podobného." Ušklíbla jsem se. „Třeba se sem prostě propadla nebo přiletěla letadlem. Každopádně je tady a musíme se jí nějak zbavit... Nebo zajistit, aby se tady neobjevila a nesnažila se tě přizabít nějakým nepodařeným kusem bábovky." Ošila jsem se při představě tak hnusné smrti. Takhle snad nechce umřít nikdo.

Raději jsem ignorovala jeho protočení očí. „Ze začátku se o to bude snažit určitě..." pokývl hlavou, jako by se snažil vymyslet, jak tu bábu dostat dostatečně rychle pryč.

„Co tedy navrhuješ? A okamžitě zamítám plán, kde bych jí já prohodila portálem. Zamítám!"

„Na tom něco bude..." Narovnal se a ještě ve dveřích se otočil, až za ním zavlál jeho plášť. „Potřebuješ něco nebo můžu jít?"

Zavrtěla jsem hlavou. „Budu v pořádku, pokud mě nesežere ten tvůj sklep nebo Christine." Zazubila jsem se. Akorát přikývl, jako by tomu nevěřil a zmizel za dveřmi. Doufám, že se nešel pustit do nějaké akce sám! Tohle si přece nemůžu nechat ujít! Najednou mi došla docela podstatná věc... Já se tu nemám s kým bavit! Co tu budu dělat?!

Naštěstí setu během chvíle zase objevil Strange. Jen ať neposlal Keldu zpátky do Ruska.Tvářil se trochu vyděšeně... Dle mě potkal Christine, která se těší na novýpřírůstek do rodiny nebo ho Kelda proklela do desátého kolene. Což by rozhodněneprospělo ani jeho dítěti ani Christine, která byla posedlá představou, že sebude moct starat i o někoho jiného než o Stephena.

Zašklebila jsem se a vytáhlaz jedné z mých bezedných kapes Eldest. Ignorovala jsem Doctora, kterývyvalil oči a rychle ke mně došel. To nikdy neviděl tak veliké množství bordelupo kapsách až vám tu vytvořilo něco jako bezednou černou díru? Tipla bych, žeasi ne... Ale já třeba neviděla jiné dimenze, takže si nemáme co vyčítat.

„Odkud si to vůbec vyndala?" zeptalse, když si sedl naproti mně.

Otočila jsem stranu. „Z kapes."Odvětila jsem jednoduše.

„V tom případě sou kouzelný..."

Nepovídej Sherlocku! To je dobrýpostřeh! Dostaneš za to možná večeři... Kdybys nebyl magič, tak určitě, ale takhlemám pocit, že ti někde uteklo učení o bezedných kapsách opravdových přeborníkův nošení bince.

Chvíli jsme byli oba zticha, alepřišlo mi, že Doctor čučí opravdu nějak nepřítomně, jako by už nebylv tomhle světě a raději se toulal někde hodně daleko. Možná bych to i taknechala, ale když se začal tvářit jako někdo, kdo právě stoupl na kostku Lega,tak jsem se rozhodla zakročit.

„Jsi ještě vůbec v tomhle světě?"zamávala jsem mu rukou před obličejem. Samozřejmě, že nereagoval. Proto jsempoužila taktiku: Plácni ho dříve, než se probudí a poté to svěď na mouchu!Vrazila jsem mu lehkou facku, aby se vrátil zpátky do téhle reality.