Čarodějův učeň

VIII.

JIN.POV

Někdy si říkám zda je dobrý nápad jen tak bez oznámení navštívit Wynri v téhle podobě. Hlavně protože Kelda už určitě pořádá hony na mojí podobu a snaží se vypáčit z Wynri všechny podrobnosti. Takže to vlastně není ani kvůli Wynri... zázrak. Ale co jiného dodat?

I přes všechny tyhle obavy jsem se musel vrátit za svou 'dcerou' a zjistit, co nového se událo zatímco jsem se učil být mágem jak se patří. Když se nad tím, ale spěšně zamyslím, tak si říkám, proč jsem takový sebevrah! Někdy je prostě lepší nějaké věci nevěděl, ale to se většinou dozvíte až, když ty věci už víte.

"Kelda ti tady nechala dopis...Kámo, na její věk jede..." řekla Wynri, když jsem stál mezi dveřma. Nestačil jsem ještě ani stáhnout ze sebe bundu a už mi byl cpán do rukou dopis navoněný snad nejodpornějším parfémem, co se dal po obchodech sehnat.

Natáhl jsem ruku, co nejdál od sebe, abych nemusel ten pach čichat a podíval se na Wynri. "Mě nebo mé nové podobě?" zeptal jsem se bez emoce. Neposlechl jsem si ani její odpověď a vydal se dlouhými kroky k jedinému křeslu v místnosti. Pohodlně jsem se do něj usadil zkoumajíc obálku snad ze všech stran. Tohle se mi ani trochu nechtělo líbit, ale musel jsem se tomu postavit jako chlap... a to bohužel neznamenalo otočit se na patě a zdrhnout odtud, co by mi nohy stačily.

"Nové podobě." odvětila novinářka s úšklebkem. Nadzvedl jsem obočí a konečně dopis otevřel. Jen po zběžném přelétnutí pohledem řádky mi bylo jasné, že Kelda odhodila všechny zábrany a já se mohl dočíst takovým strašlivých věcí, že mi to stačilo na celý život. Opět jsem zvedl obočí do závratných výšin snažíc se udržet strach, který ten dopis vyvolal, pod pokličkou. Nevím, zda má litovat sebe nebo Stephena... ale asi budu litovat nás obou I když on se z toho vyvlékl, protože má stále mojí podobu!

"Asi Doctorovi doporučím, aby sem moc nelezl." zamumlal jsem si pro sebe po dočtení dopisu. A sobě to stokrát zakážu, nejméně. Spolubydlící pokývla hlavou. "Co jinak...Co tam babizna chtěla?"

Wynri pokrčila rameny. "Informace, hafo informací."

"Co přesně?" s úlevou jsem uložil dopis do kapsy kalhot a doufal, že ho tam zapomenu až je budu házet do špíny. Tohle nemělo spatřit světlo světa.

"Manželka, jestli jsem jedináček, vztahy, finance..." Wynri tyto věci vyjmenovala s úšklebkem na tváři, což mě opravdu zaráželo. Co jí u všech bohů nakecala?!

V duchu jsem možná vyšiloval, ale navenek jsem byl klidný, za což mohl beztak Stephenův ksicht! "Co si jí nablábolila?" vytřeštil jsem na ni oči. "Jen abych na to Doctora připravil." dodal jsem klidněji. Tohle přece není můj problém, ale jeho. Tohle není moje stálá podoba, určitě se z toho jednoho dne dostanu a zbavím se takových starostí jako jsou milostné dopisy od Kelišky a sehnutí se pod nižšími věcmi.

"Já jsem to tak nějak obkecala, ale vyděsila jsem jí tím, že mám hafo nevlastních sourozenců, hehe.."

"To si děláš srandu?!" bohužel Wynri s tímhle dělala srandu jen výjmečně, takže já I Doctor jsme pěkně v háji.

Wynri se usmívala. "No ona se ani nelekla těch sourozenců jako se lekla toho, že mám psa- což je pravda." zazubila se ještě víc, když si všimla mého překvapeného výrazu.

"Já ti psa nekoupil!" a pokud to udělal někdo mým jménem tak poletí jednosměrnou jízdenkou do Ruska! Já nenechám nikoho, aby zastával moji roli otce! Možná, že jím budu jen dočastně, ale nikdo se mi do toho nebude srát!

"Ty ne." usmála se. Až toho člověka najdu, tak z něj udělám dva do školky! Nechtěl jsem si ani domýšlet, jak na tuto informaci musela reagovat Keliška, když jediné zvíře, které snese je prase na pekáči a nebo ona sama. Raději jsem přestal uvažovat nad vraždou, protože to by mi rozhodně nepomohlo z nevýhodné situace, ve které jsem se ocitl.

"Tak kdo?" už jsem trochu klidnější, ale stále se to nedal brát jako absolutní klid. Zvykl jsem si, že Wynri občas měla střeštěné nápady a nyní jsem jí je jako její otec měl rozmlouvat, ale ono se to lehce řekne a těžko udělá. Bylo mi jasné, že toho psa jí prostě vzít nemůžu, protože by na mě byla naštvaná a já bych si udělal mocného nepřítele, kterého jsem sice mohl kdykoliv poslat portálem pryč, ale I tak jsem si nechtěl dělat nepřátele. Hlavně ne z lidí se kterými bydlím v jednom bytě.

Zazubila se jakoby mi říkala úplně běžnou věc a řekla: "Clint."

Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak se zeptal: "Kde máš toho psa?" ani trochu se mi nelíbilo, že není tady v bytě.

"Sklep."

"Jak dlouho tam toho psa máš?"

"Týden!"

V hlavě zkontroluji kalendář. "To by lecos vysvětlovalo...." zamumlal jsem si pro sebe. "No já asi půjdu, případ se sám nevyřeší." vydal jsem se ke dveřím, ale v odchodu mi zabránila Wynri.

"Jasně... A co mám dělat já? Dát si čaj s mojí adoptivní matkou?! Kelišová si mi už skoro přivlastnila!" neznělo to moc nadšeně, ale kdo by v téhle situaci byl?

Ohlédl jsem se na ní. "Alespoň je na tebe milá, buď ráda." vyšel jsem na chodbu s úsměvem, který mi záhy opadl.

"Milá jako ty na Thora." zabručila si pro sebe Wynri. Jmenuj tři případy kdy jsem na něj mi... ona už je určitě má, že ano? Raději jsem takové hlouposti hodil za hlavu a snažil se soustředit na svůj nový případ. Bylo mi okamžitě jasné, že s touhle novou podobou to nebude žádná procházka růžovou zahradou.

Zašklebil jsem se a zavřel za sebou dveře. Cestou po chodbě jsem narazil na malé čtyřnohé zvířátko, ono to zvířátko nebylo zas až tak malé, ale k mojí momentální výšce se zdálo jaksi maličké. Vzal jsem tohoto psího návštěvníka za obojek. Psík radostně zavrtěl ocáskem, jelikož konečně našel živou duši! Pohladil jsem ho po hlavě a pomalu jej dotáhl do našeho bytu.

"Není tohle ten tvůj pes?" zeptal jsem se Wynri mezi dveřma.

Moje spolubydlící nadzvedla palici z gauče a koukla na mě. "Ne...Ale klidně si ho nechám!" ušklíbla se. Vyskočila z gauče a už se hnala ke mě k novému přírustku do rodiny, ale na půli cesty se zastavila, protože si všimla mého výrazu otce.

"Jen pod podmínou, že se o něj budeš starat." správný otec se někde objevil, a zase zmizel.

„Jasně." řekla Wynri a konečně se vrhla k novému mazlíčkovi.

„Fajn, tak teď už opravdu jdu." vyšel jsem opět na chodbu a konečně zamířil k domovním dveřím.