Čarodějův učeň

XXVII.

Na pár dní jsem se musela vzdálit ze Stephenova baráku, protože si mě práce povolala do jiné části města. Teda pokud se dá říkat práce čumění do stropu a přemýšlení nad vraždou vašeho souseda. Samozřejmě, že mi Sherlock zase vyžral všechnu práci! Jednoho dne najdou jeho mrtvolu a rozhodně za to nebudu moct já! (Teda pokud mě někdo nenapráská- pozn. Jin.)

Jak je ale všem jasné, tak jsem se přece jen rozhodla zkontrolovat Doctora, který byl zatím ještě doma sám. Pokud si i nadále vařil sám, tak se bojím, abych místo něj nenašla v obýváku vychladlou mrtvolu. Rozhodně by se mi nechtělo tuto smutnou novinku sdělovat Christine. I když nějaká zvrhlá část mé duše by si to užila.

Jelikož jsem věděla, že dveře do jeho baráku nikdo nikdy nezamyká, tak jsem vlezla okamžitě dovnitř. A vydala se na velice důležitou výpravu do knihovny, abych našla toho zpropadeného magiče. Hledala jsem ho fakt dlouhou dobu, ale nikde nebyl... Že by se rozhodl vyjít si na vzduch?! To mi nějak nesedí.

„Halo? Stephene!" zakřičela jsem po celé knihovně. Jen jsem čekala na nějakou otravnou bábu, což by v tomhle případě byl právě Strange, která by se vynořila zpoza police a na místě mi seřvala, ať tady nehulákám. Což by byla pěkná ironie, když nad tím tak přemýšlím.

Když se dlouhou dobu nikdo neozval, tak jsem vytáhla telefon. Chvíli jsem se probírala tou spoustou kontaktů, než jsem našla Stephenovo číslo. Stiskla jsem ikonku zavolat a čekala, že mi každou chvíli ta velice ‚milá' paní oznámí, že nemám kredit. Nic takového se ale neozvalo! Sláva!

Než jsem mohla začít slavit, tak se kousek ode mě ozvalo vibrování, které skoro okamžitě následovala muzika. Another one bites the dust? Vážně? Ten magič si tu nechal telefon?! A jako vyzvánění má zrovna tohle?! Kdybych byla fakt ošklivý člověk, tak si řeknu, že to je fakt sarkastická vědma... Ale jelikož nejsem... Tak to jen přejdu mlčením.

Jelikož se mi nechtělo poslouchat dál to krásné vyzvánění, tak jsem hovor ukončila. Takže on mi asi neřekne, kde je... Až ho najdu, tak ho přetrhnu jak hada! Sebrala jsem ze stolu jeho telefon a doufala, že mu ho pak budu moct omlátit o hlavu. A teď bych měla vymyslet, kde bych toho magiče měla hledat, když není doma... Třeba někde zachraňuje svět!

Nebo jen leží v nemocnici s otravou, protože po tom jeho ‚jídle' bych se ničemu nedivila. Udělala jsem si portál do nejbližší nemocnice a byla odhodlaná prohledat všechny v okolí, abych ho našla. To jsem ale nevěděla, že mě snaha přejde hned u druhé... Opravdu si někdy říkám, jak mohu být dobrý detektiv, když všechno vzdám tak snadno.

Hned na to mě ale napadlo zajít do nemocnice, kde ležela Christine! Třeba mohl zajít za ní! O čemž pochybuji, protože donutit ho k něčemu takovému by nezvládla ani Keliška s bábovkou... Ale třeba se jednou zachoval jako správný otec od rodiny. Možná, že bych mu neměla tolik fandit.

Porodní jsem prolétla jako řízená střela a zastavila se až na sesterně, kde jsem se zeptala na Doctorovu přítelkyni. Když budu ignorovat vyděšené výrazy sester, tak mi ochotně řekly, který pokoj to je a velice rády mě vyprovodily ze sesterny.

Hned mezi dveřmi jsem na Christine vypálila pozdrav a rozhlédla se po pokoji, abych zjistila, zda není Stephen někde schovaný. „Nebyl tady Strange?" zeptala jsme se, když mi došlo, že pod postel se nevešel, tudíž tady být nemohl.

„Na rozdíl od tebe se tady ještě ani jednou neukázal," odpověděla sklíčeně. Myslím, že tu má někdo veliký problém! Teda, až se najde, tak mu dám sežrat jak já tak i Christine.

Potřásla jsem hlavou. „To je špatný. Vařil, jestli to pořád vypadá, jako by to mělo utéct z talíře, tak chápu, proč vaříš ty... A ještě ke všemu to všechno snědl."