Love,Richie (Reddie Cz)

#34

Richie chodil nervózně sem a tam. Zavolal na mámin mobil nejméně dvacetkrát a to o textovkách radši ani nemluvíme. Eddie ho celou dobu pozoroval a snažil se ho jakkoliv uklidnit jenže to moc nenapomáhalo ba naopak. Richie byl ještě více rozlobený.

„Richie hlavně musíš být klidný."„A jak mám být klidný?" Zařval Richie tak striktně že se Eddie lekl. Eddie se zacítil provinile a tak sklopil svůj zrak a nevydal už ani hlásku.

Zvonící mobil okamžitě upoutal Richieho pozornost. Okamžitě se k němu vrhl.
Hovor
„Mami? Jsi v pořádku?"
„Richie. Máš peníze?"
„Co se-"
„Tak sakra máš peníze?"
„Mám."
„Nasedněte do nejbližšího autobusu do Derry. Hned."
„Co se stalo?!"
„Volali mi že u nás v ulici hoří a že musím hned přijet protože je to náš dům. Jenže ono hoří u Eddieho."
„Kurva."prohlásil neslyšně Richie
„Nemohla jsem pro vás přijet protože mi řekli že je to akutní. Musíte autobusem."
„Fajn." Řekl Richie ztěžka polkl a típl hovor.
Konec hovoru
„Eddie pojď. Hlavně rychle." Řekl zpanikařeně Richie. Chytil Eddieho za ruku a táhl ho za sebou přes Times Square až na autobusové nádraží.

Richie se podíval na jízdní řád.
„Derry,Derry,Derry,Derry..." opakoval Richie pořád do kola. Eddie jen mlčky sledoval Richieho.„Máme štěstí. Jede to za pět minut." oddychl si Richie ,ale nepřestávál se nervózně usmívat.

„Povíš mi už co se stalo? Nechceš mi to říct a ještě jsi na mne křičel." Řekl Eddie a zklopil zrak. „No víš...u vás doma hořelo." „COŽE?" Eddiemu se okamžitě do výrazu nahrnulo zděšení a do očí slzy.

„O můj bože..." šept tiše Eddie a posadil se na lavičku. Richie si povzdychl a posadil se vedle Eddieho. Obmotat jednu svou ruku okolo Eddieho a následně si ho přitáhl do objetí a vlepil mu nepatrný polibek na čelo.

„Pojď Eddie je tady autobus." Řekl tiše
Richie. Eddie zvedl ubrečené oči prohlédl si nejdříve Richieho a pak autobus. Oba se zvedli a společně zamířili k autobusu.

Pokračování příště