Akatsuki v našem životě

Schopnosti

V našem světě

Týden po vydařeném rituálu se dívky vydali po škole na nákupy. Od rituálu se cítili zvláštně. Lucku často bolela hlava a slyšela hlasy. Elišce se zase zrychloval nebo zpomaloval den. Bylo ráno a ona ani nepostřehla, že je zase večer. Na nákupech probírali věci ohledně dárků na vánoce. ,,No a jakou mám vybrat barvu, poraď mi," žádala Lucka o radu. ,,Nevím, chceš toho po mě moc." ,, No dobře no, se potom zeptám doma." Dívky si zašly do kavárny a Lucka se zeptala:,,Hele necítíš se od toho rituálu nějak divně? Mě bolí stále hlava a šlyšívám hlasy, i když jsem sama.",,Furt normál, jen se mi zdá, že nějak často spím," odpoví Eliška zamyšleně. ,,Hele myslíš, že na nás má ten rituál nějaký účinek, když se cítíme pořád takto?" zeptá se Lucka. ,,Co já vím, nejsem jasnovidec, ale spíš by mě zajímalo jestli se objeví."  ,,No byla bych ráda, kdyby se tu objevili, ale nedávám tomu moc velké naděje," řekla Lucka a napila se svého čaje. Eliška se podívá na svůj mobil a zjistí, že už měla být doma. Dívky se rozloučí a každá se rozejde svým směrem. 

Když přišla Lucka domů věděla, že její mamka už je doma. Když stoupala nahoru po schodech uslyšela nějaký hlas, ale když vesla do obýváku nikdo tam nebyl. Poznala, že to byl mamčin hlas, ale nevěděla odkud vychází. Věty, které hlas vydával, nedávali smysl, protože přeskakovaly z téma na téma. Mamku našla v kuchyni, ale když se na ni podívala, neviděla, že by otevírala pusu. Lucčina mamka si všimla přítomnosti někoho dalšího v místnosti a otočila se. V tu chvíli hlas který Lucka slyšela ztichl a tak tedy pozdravila svoji mamku. Ta ji pozdrav opětovala a Lucka šla do svého pokoje. ,,Co to ksakru mělo být, vůbec nechápu, co to bylo, vždyť mamka neotvírala pusu a nevypadala že by se se mnou chtěla bavit. Co když  je to následek toho rituálu, že slyším myšlenky ostatních, musím to hned říct Elis." 

Když dorazila domů Eliška, pozdravila se s rodiči a šla do svého pokoje. Lehla si do postele a vzala si knihu, kterou měla rozečtenou. V jedné části, která se jí nelíbila, se naštvala a hodila knihou o zeď a protrhla svůj oblíbený obraz. Byla z toho naštvaná, že udělala takovou pitomost a chtěla to vrátit zpátky. V tu chvíli se ocitla zpátky na posteli s knihou v ruce a obrazem v ceklu. Podívala se na hodiny bylo opět šest hodin. ,,No ty vole, buď mám halušky, nebo jsem si něčeho šlehla. Není to divný, teď ten obraz byl zničený a já u něho. Hmmm, že by jsem uměla ovládat čas? Muhahahaha." Rozhodla se to říct Lucce.

Dívky si zavolaly a řekli si co se jim stalo. ,,No potěš koště, tohle se ti fakt stalo?" zeptala se Lucka. ,,Jo, hele, ale to bylo tou kapitolou, kdyby neumřel , tak bych se nenaštvala, ale víš co je divný? Nevíš, já vím. Jedna stránka byla natrhnutá i když předtím nebyla." ,,A nemyslíš, že to může třeba být tím, jak se říká, něco za něco, oko za oko," odpoví Lucka. ,,Je to možný, ale to je jedno. Co kdybych posunula čas vždy ráno, aby jsme mohly psát déle." ,,To by bylo fajn, ale nezapomeň něco za něco." ,,Už jsi jak moje matka," odpoví Elis. ,,No, ale nechci se ráno probudit bez hlavy," ,,Začni vyznávat Jashina a budeš nesmrtelná jako Hidan." ,,Víš kolikrát, už jsem to zkoušela, v tomto světě to neexistuje. A co by jsi potom dělala ty?" ,,Já jsem nesmrtelná i bez nějakého boha."  ,,Vážně? Až se ráno probudíš bez hlavy, tak za mnou nechoď." ,,Okej, hej víš o tom že zítra píšeme test, jdu se učit. Čauko." ,,Vážně, to jsem netušila. Tak já se jdu taky učit. Zdarec." Po tom co se dívky rozloučili, se ještě domluvili, že o víkendu budou spolu u  Lucky doma a provedou rituál přivolání.