Akatsuki v našem životě

Igmis

Najednou všechno kolem ozářilo světlo. Světlo vycházející z bodu místa kde ležela Lůca. Teď už tam však nebyla. Místo ní se ve světle vznášelo nějaké zvíře podobající se pávu. Když však světlo mírně zesláblo šlo už poznat, že je to Fénix, který to světlo vytváří svým ohněm.

Pohled Lůcy:

Najednou my zasvítilo prudké světlo do očí, chvíli jsem vůbec nic kvůli němu neviděla, ale pak se zmírnilo. Viděla jsem jak přede mnou léta Fénix. Šla jsem k němu a on ke mě.

Fénix: ,,Ahoj já jsem Igmis tvůj démon. Démon světla."

Lůca: ,,Co to nechápu já zase žiju nebo je tohle nebe?"

Igmis: ,,Ne ty se opravdu probouzíš a to díky tomu, že jsi umřela, jinak by jsem se nikdy neprobral."

Lůca: ,,To ty jsi mi zpíval tu báseň když jsem se chtěla utopit?"

Igmis: ,,Ano, aby jsi pochopila jak mě probudit."

Lůca: ,, Jasně takže jsem totálně mimo."

Igmis: ,,No to jsme oba."

Začali jsme se smát, ale Igmis mě zastavil a s úšklebkem řek.

Igmis: ,,Tak jim jdeme nakopat ty prdele."

Jen to dořekl zase jsem jakoby omdlela.

Pohled Eliny:

Světlo začalo obklopovat moji temnotu a ta se pomalu zase ztrácela. Ninjové se začali radovat a vískat, že teď vyhrají. Z fénixe začalo světlo ustupovat a objevila se Lucka. Na tváři měla šílenej úsměv a já věděla, že je zle.

Naruto: ,,Ha a máš to teď vám nakopeme prdel."

Lucka se na něj otočí a pak zase na mě. A pomalu se rozejde mým směrem.

Aerari: ,,Nechci nic říkat, ale měla by jsi zmizet. Toto vypadá špatně."

Elina: ,,Nikam nejdu." Já vím jsem tvrdohlavá, ale i tak. Už je skoro u mě.

Lucina: ,,Prosím, není nutno bojovat. Ani jedna to tak nechceme."

Elina: ,,Mluv za sebe. Já toto vyvolala a taky to dokončím."

Lucina: ,,Když to dokončíš, tak už nikdy nebudeme spolu, nikdy nebude přespávačka, společné pečení, hry, anime, nic. Pochop to já o to nechci přijít, ale jestli budeme spolu bojovat tak jedna z nás zemře, možná i obě."

Chápu to. Chápu co tím myslí, ale jinak to nejde. 

Elina: ,,Musíme bojovat. Jinak to nejde."

Lucina: ,,Proč na tom stále trváš. Co by se tak hrozného stalo, kdyby jsme nebojovali?"

Elina: ,,Přišli by si pro náš."

Lucina: ,,Kdo, řekni mi to kdo."

Elina: ,,Oni," řeknu a podívám se do oblak, kde se vytváří krvavě rudé oblaky. Všichni se podívají stejným směrem a některý vyděšeně vykřiknou.

Aerari: ,,Tohle je špatný, měli by jsme něco udělat."

Elina: ,,Už je pozdě, jsou zde."

Lucina: ,,Kdo?!"

Najednou mraky zmizí a objeví se dvě osoby. 

Ahoj vím, že je to krátké a po tak dlouhé době, ale snad se vám to bude v tuto dobu líbit. A zkusíme ještě do konce tohoto týdne vydat další kapitolu.