Akatsuki v našem životě

,,Ale já se výšek bojím"

Lucčina cesta domů nebyla nijak zajímavá. Jediný, kdo dělal problémy byl Hidan. Jak jinak. Když šli na autobusovou zastávku, chtěl nějaké holce před ním useknout hlavu, ale Lucka ho naštěstí zastavila.

Lucka: „Zbláznil ses, tady nemůžeš jen tak na ulici zabíjet lidi."

Hidan: „Ale když ona vypadá tak nedůvěřivě."

Lucka: „A ty se divíš, když to je moje spolužačka. A teď, Itachi pojď sem, musím ti něco vysvětlit."

Chytla Itachiho za ruku a vedla ho k automatu na jízdenky. Vytáhla peněženku a začala hledat potřebné drobné.

Lucka: „Koupím vám jízdenky a ty je v buse označíš jasné? Ukážu ti, kde a jak."

Itachi: „A proč to musíme mít tyto jideky."

Lucka: „Za A jsou to jízdenky a za B jinak byste se mnou nemohli jet."

Kakuzu: „ To nepůjdeme pěšky?"

Lucka: „Ne protože by tady Hidan někoho zabil a byly bychom moc nápadní. Pojedeme autobusem, který bude nejmíň prázdný."

Čekali tak 5 minut a už přijel docela prázdny autobus. Lucka ukázala Itachimu jak označit jízdenky.

Lucka: „Teď si je rozdejte a když vám řeknu tak je ukážete revizorovi. Revizor je ten, kdo kontroluje, jestli někdo nejede na černo."

Vysvětlila ještě rychle. Sedla si na čtverku bohužel jich bylo pět tak si Hidan sedl na zem k nim. Všichni mlčeli až to nakonec Kisame neudržel a začal se vyptávat.

Kisame: „Kdy nám řekneš o co se tu jedná, proč jsme tu, proč jste nás přivolali?"

Lucka: „Vše se dozvíte až budeme u nás doufám, že pro vás ale budeme mít dostatek místa, snad rodiče nebudou šílet nějak vás tam dostnu."

Vystoupili na poslední zastávce, na hlavním nádraží.

Lucka: „Teď pojedeme šalinou, tam bude spoustu lidí, tak se snažte chovat normálně"

Při tom se vražedně podívala na Hidana, který jen pokrčil ramena. Nastoupili tedy do šaliny a jeli až zase na poslední zastávku. Tam chtěla Lucka přejít silnci, ale protože viděla že jede auto, tak zůstala stát, ale členové Akatsuki šli dál. Lucka za nimi vběhla na silnici a měla štěstí, že auto zatavilo.

Lucka: „Já jsem vám neřekla, že musíte dávat pozor na auta, že? Dobře. Tak tedy to co nás málem přejelo, je auto. Je to stroj na 4 kolech a funguje motor a může vás jednoduše přejet, tak vždycky počkejte a jděte vždy až se mnou ano?"

Členové jen přikývli. Přešli tedy silnici a šli směrem k autobusu. Bylo u něj spousta lidí a zrovna otevíral dveře. Lucka zrychlila krok.

Kakuzu: „To pojedeme zase tímhle?"

Lucka: „Ano pojedeme a vytáhněte si jízdenky, ty ukážete řidičovi.

Nastoupili, ale nikde nebylo místo k sednutí tak si stoupli doprostřed.

Lucka: „Každý se chytněte nějaké tyčky ať po cestě na nikoho nespadnete."

Hidan: „To jako poletíme? To by bylo hustý. To se držet nebudu užiju si ten let ne."

Kisame: „ Cože mi poletíme, ale ale já.... se výšek bojím."

Itachi: „ Cože, to jsi mi nikdy neřekl."