Můj tábor

12

Byl to nádherný pocit, opět jsem cítila jeho sladké a měkké rty. Když se odtáhl, chytila jsem ho za ruku a jen tak jsme tam seděli.

"Nechci, aby to skončilo," řekla jsem potichu, ale on mě i tak slyšel.

"Neskončí," řekl klidně a opět se na mě podíval těmi krásnými zelenými oči.

"Zítra se ke mně budeš chovat, jako by se nic nestalo. Ale jen mi řekni proč," podívala jsem se na něj se zvědavostí.

"Choval jsem se tak, protože jsem si myslel, že se se mnou budeš jen trápit," řekl Will a pohladil mě po ruce, kterou jsem svírala tu jeho.

"Tak to pojďme zkusit, nechci to ztratit. Když to spolu dokázali Nicol a James, zvládneme to taky," řekla jsem s nadějí v hlase.

"Mám tě rád a už tě nikdy nenechám, aby ses takhle trápila," řekl a dal mi pusu na tvář. Jen jsem se pousmála, ale ani jsem se nehnula. Po chvíli opět prolomil Will ticho.

"Řekni mi něco o sobě," zeptal se mě.

"No, jsem docela nezajímavý člověk, což jsi už mohl poznat," začala jsem, ale dostalo se mi negativní odpovědi.

"To teda nejsi, za těch pár dní jsem mohl poznat, že jsi neskutečně zajímavá," řekl Will a mile se na mě usmál. Neubránila jsem se opětovnému úsměvu a pak jsem pokračovala: "Jsem jedináček, bydlím jenom s mamkou. Mám za sebou první rok na střední, jednou bych se chtěla stát zdravotní sestřičkou a mám ráda sport, ale jenom nějaký," řekla jsem.

"Dobře a jaký sport máš teda ráda?" zeptal se mě se zájmem Will, docela mě to překvapilo, myslela jsem, že ho to vůbec nezajímá.

"Spíš bezkontaktní. Třeba jógu, cvičení a nebo třeba běh," řekla jsem a musela jsem se opět usmát, když jsem si představila naše hodiny tělocviku a mě, jak jsem neskutečně neschopná.

"Bezkontaktní?" zopakoval po mně Will.

"Jako, že se nikoho nemusíš dotýkat a nemusíš s nikým bojovat a tak. Nesnáším třeba takové ty hry jako je baseball, volleyball, basketball a tak," řekla jsem.

"Aha, už to chápu," usmál se nad svým novým objevem.

"Teď něco o tobě," vybídla jsem ho.

"Tak, mám dvojče, Jamese, kterého už znáš. Kromě toho už nikoho dalšího nemám. Bydlím s mamkou a taťkou a mám za sebou třeťák na střední. Mám rád motorky, opravuju je a jezdím na nich, jinak mám rád ten tvůj neoblíbený kontaktní sport," usmál se.

"Máš rád motorky, jo?" pozastavila jsem se nad touto věcí. Will jen přikývl, čímž mi dal najevo, abych pokračovala.

"Já taky, teda, nejezdím na nich, ale ráda koukám na závody," řekla jsem, ale chvíli jsem toho litovala, protože je to divné.

"Fakt? Tak to tě budu muset svézt," usmál se Will. Malinko jsem ho šťouchla do ramene a on ihned začal dělat, že ho to hrozně bolí.

"Ty jsi herec," zasmála jsem se.

"Tak jdeme spát?" postavil se najednou Will na nohy a napřáhl ke mně ruku. S přikývnutím jsem se ho chytila on si se mnou propletl prsty a vedl nás k naší chatce. Před chatkou se ke mně otočil, ale já jsem přerušila jeho nadechování k proslovu.

"Naposledy, když jsem se tady loučili, to nedopadlo dobře," řekla jsem trochu smutně.

"Už to takhle nikdy nedopadne," řekl Will vesele a opravdu celý zářil. Úsměv jsem mu oplatila a objala jsem ho. On mi ale zašeptal: "budeš mojí holkou?" Rychle jsem se od něho odtáhla a pohlédla jsem mu do očí, jestli jsem mu rozuměla správně.

"Ano, moc ráda," vykřikla jsem nakonec a on mi dal pusu na čelo.

"Tak dobrou," naposledy jsem se na něj podívala a pak už jsem zalezla dovnitř. Nikdo tu nebyl, takže holky ještě stále musely být na té diskotéce, ale mě už se tam nechtělo, a tak jsem si zalezla do postele a znovu jsem si začala prohlížet tu knížku. Po pár minutách se mi začala oční víčka zavírat a já jsem upadla do hlubokého spánku, během kterého se mi zdál nádherný sen o Willovi.

Ráno mě probudila Nicol, která se mnou třásla. Otevřela jsem oči a zmateně jsem se na ní koukala. "Dneska nás Seth nevzbudil, protože nám dal čas navíc, když včera byla diskotéka, ale za chvíli je snídaně a pak prý půjdeme na dřevo, protože večer budeme mít táborák," oznámila mi Nicol. Na sebe jsem si vzala tričko a legíny a už od rána jsem zářila, čehož si všimly i holky.

"Co se děje? Dneska nějaká šťastná," přiblížila se ke mně Nell a měřila si mě pohledem.

"Myslím, že s Willem jsme spolu," usmála jsem se na ní. Nicol se k nám ihned přihnala s šťouchla do mě se slovy: "já to věděla." Nechápavě jsem se na ní koukla, ale odpovědí mi byl pouze šibalský úsměv. Nell se k tomu víc nevyjadřovala a společně jsme odešly na snídani. Na našem obvyklém místě už seděli kluci a když nás uviděli, rozzářili se. Nicol si s úsměvem sedla k Jamesovi, který jí ihned políbil, Nell se beze slova vydala k pultu pro snídani a já jsem se vydala k Willovi.

"Dobré ráno," pozdravil mě Will a pak se ke mně naklonil a dal mi pusu na tvář. Přesně tohle jsem potřebovala, celá jsem se rozzářila a ucítila jsem nádherný pocit. "Dobré," řekla jsem.

Po snídani nás Seth rozdělil na dvě poloviny, každá měla jít na jinou stranu lesa, abychom přinesli co nejvíce dřeva. Já jsem byla pouze s Willem, všichni ostatní byli ve druhé skupině.

"Takže, jak jsi se vyspala?" zeptal se mě Will.

"Krásně," řekla jsem a popadla další velkou větev, kterou jsem uviděla. Dál jsme si ještě povídali o takových normálních věcech, jako je dnešní táborák, a tak. K obědu jsme dostali nějakou omáčku, maso a rýži a odpoledne jsme mohli jít znovu do jezera, a tak jsme se všichni rozhodli, že tam půjdeme. Kluci si šli znovu skočit, ale já jsem šla normálně s holkami, Nell se na mě celý den skoro nepodívala a Willa propalovala očima, takže se jí musím zeptat, co se děje.

Nicol odešla hrát s klukama a ještě s dalšími lidmi vodní pólo a já jsem teď byla s Nell o samotě.

"Nell? Děje se něco?" zeptala jsem se jí.

"Mělo by?" odsekla mi.

"No, chováš se divně," řekla jsem pravdu.

"Fakt? To spíš ty, ještě včera jsi brečela kvůli němu a dneska s ním jsi šťastná," řekla hrubě a v jejích očích jsem viděla hněv.

"Vysvětlili jsme si to," řekla jsem trochu potichu.

"Tak za mnou pak nechoď brečet," zařvala a vylezla z vody, vzala si věci a odešla do tábora. Jako smyslů zbavená jsem popadla své věci a vyběhla jsem za ní.

"O co ti jde, Nell?" zařvala jsem za ní. Ona se otočila a vypadala překvapeně, že jdu za ní.

"O co mi jde?" zeptala se a koukala na mě naštvaně a já si uvědomila, že na mě nikdy takhle neřvala a dokonce na mě ani nebyla naštvaná.