Můj tábor

13

"Jo, o co ti jde?" zopakovala jsem svou předchozí otázku a statečně hleděla Nell přímo do očí.

"Jde mi o to, že nevíš co je to láska a zahazuješ se s někým, kdo tě zranil a pak opět přilezeš za mnou a budeš brečet a stěžovat si," dokončila svůj proslov.

"Já nevím, co je to láska?" zopakovala jsem nevěřícně po ní a ona se bez dalšího slova otočila a odešla. Já už jsem neměla sílu se s ní dál hádat, ale zpět k jezeru se mi opravdu nechtělo, a tak jsem se pomalu vydala do tábora a doufala, že Nell bude někde pryč a že jí nepotkám.

Největší šance je, že bude v chatce, a tak jsem se jí, co největším obloukem vyhnula. Věci jsem jenom hodila před chatku, abych je nemusela pořád tahat a vydala jsem se do jídelny. Uvnitř seděl kuchař a nějaká vedoucí, kterou neznám.

"Co že nejsi u vody?" zeptala se mě, myslím, že to byla Molly.

"Už mě to tam nebavilo," řekla jsem a oba jenom přikývli. "Nechcete s něčím pomoct?" zeptala jsem se ze slušnosti, ale také z opravdového zájmu, potřebuju teď něco dělat.

"Normálně to dáváme za trest, ale jestli se ti chce, můžeš mi pomoct s obědem," řekl kuchař a vydal se do kuchyně, já jsem šla hned za ním a pečlivě ho poslouchala, když mi radil, co mám dělat.

"K obědu budou špagety, takže je můžeš dát vařit, já se pustím do omáčky," řekl a já udělala, jak mi řekl. Asi po půl hodině jsem uslyšela ostatní, jak se přihnali hladoví do jídelny. Naše dílo jsme dokončili a kuchař jim začal nandávat. Když jsem vyšla z kuchyně, zasloužila jsem si pár nechápavých pohledů a pak jeden neodolatelný. Přišla jsem k němu a on mě objal a dal mi pusu na tvář.

"Dneska se mnou vařila Emma, takže reklamace na ní," zasmál se kuchař od pultu a já jsem se na něj také usmála, upřímně.

"Tak to abychom se neotrávili," uchechtl se vedle mě Will a já jsem ho trochu praštila do ramene, čímž jsem mu umožnila další herecký výkon. Nakonec jsme přišli na řadu i my sedli jsme si ke stolu, kde nikdo nebyl.

"Kde je Nicol a James?" zeptala jsem se, když jsem je nikde neviděla.

"Říkali, že přijdou později, prej něco musí vyřešit," odpověděl mi Will, bez jakéhokoliv úšklebku, což mi přišlo zvláštní.

"A Nell?" zeptal se Will na tu otázku, na kterou jsem nechtěla odpovídat.

"Trochu jsme se pohádaly, tak asi trucuje," řekla jsem a snažila se nedívat na Willa.

"Jak to?" zeptal se znovu.

"Kvůli blbosti," odbyla jsem ho protože jsem mu opravdu nechtěla vysvětlovat, jaký problém Nell má. Will už to naštěstí neřešil, nejspíš poznal, že to nechci řešit, za což jsem mu byla vděčná.

"Je to vynikající," řekl ještě, než si dal poslední sousto do úst. Usmála jsem se na něj, opravdu to bylo dobré, ale nemyslím si, že kvůli mě, když jsem jenom dala vařit špagety.

Will se ode mě odpojil hned po obědě, když zmizel se slovy, že si musí něco zařídit a já jsem se pomalu vydala do chatky. Šla jsem tak pomalu, jak jen to šlo, protože jsem nechtěla potkat Nell. Opatrně jsem otevřela dveře a rozhlédla se po chatce, NIKDO. Trochu jsem si oddychla a zavřela za sebou dveře. Sedla jsem si na postel a trochu si pouklidila.

Najednou se dveře otevřely a v nich stála Nell. Chvíli jsem na ní koukala a přemýšlela jsem, jestli se jí mám omluvit, nebo prostě jenom něco říct, ale nakonec jsem usoudila, že já jsem nic špatného neudělala a jestli se se mnou chce bavit, bude se muset omluvit ona.

"Hele, chci ti říct, že jsem předtím nebyla nejmilejší, ale všechno, co jsem řekla jsem myslela vážně," řekl Nell a zaměřila svůj pohled na mě. Nic jsem neřekla, a tak za sebou Nell zavřela dveře a sedla si vedle mě.

"Nemyslím si, že by jsi měla chodit s Willem, ale jestli chceš, stejně ti v tom nezabráním, takže, můžeme se spolu zase nějak bavit?" řekla Nell a natáhla ke mně ruku. Po pravdě se mi s ní nechtělo usmiřovat. To, co mi řekla mě hodně ranilo, ale nechci ztratit svou skoro jedinou kamarádku.

"Dobře," řekla jsem nakonec a přijala její ruku. Nell se na mě jen usmála a pak si zase hleděla svého, když si lehla na postel a něco dělala na telefonu.

Já jsem usoudila, že se potřebuju provětrat, a tak jsem vylezla z chatky, kde jsem se konečně mohla normálně nadechnout.

"Děje se něco?" ozval se hlas vedle mě. Otočila jsem se, ale toho člověka, kterému tento hlas patřil jsem neznala.

Nejspíš si všiml mého pohledu, protože ke mně natáhl ruku se slovy: "Derek." Ihned jsem jeho ruku přijala a vřele jsem se usmála. Tohle je TEN Derek, se kterým byl Will ve dvojici a se kterým se baví.

"Co děláš? Vypadala jsi unaveně, když jsi vyšla ven," ozval se opět Derek,

"To nic, jen jsem se zamyslela," řekla jsem klidně. Derek už nic neříkal, ale stále vedle mě stál, což mi přišlo trochu zvláštní.

"Tak, ty jsi ta, se kterou je Will," řekl Derek po chvíli ticha. Překvapeně jsem se na něj podívala. Nic z toho, co mi tu vykládá mi nedávalo smysl.

"Asi," řekla jsem trochu zmateně a čekala jsem, co z něho vyleze.

"Já, promiň, nechtěl jsem být tak vlezlej," řekl Derek s trochu provinilým výrazem na tváři. Usmála jsem se na něj a zavrtěla jsem hlavou se slovy: "v pohodě."

"Hej, Der..." uslyšela jsem ten nádherný hlas a ihned jsem se otočila, abych ho mohla spatřit. Šel k nám, v celé jeho kráse a věnoval mi jeden z těch jeho krásných úsměvů, kdy mu byly vidět jeho bílé a rovné zuby.

"Em, tak už jsi se seznámila s Derekem?" přišel ke mě a obmotal jeho paže kolem mého pasu, čímž si mě přitáhl blíž k sobě.

"Jo, seznámili jsme se," mrknul na mě Derek a pak se opět otočil na Willa.

"Už asi půjdu, super pokec Emmo," usmál se na mě Derek, otočil se na patě a už byl pryč.

"Tak trochu se ke mně doneslo to s Nell," otočil se na mě Will a já jsem trochu ztuhla.

"Kdo ti to řekl?" zeptala jsem se a koukala jsem se do země, abych nemusela čelit jeho dokonalým zeleným očím.

"Nell mluvila s Nicol, která to pak řekla Jamesovi a ten mi to řekl," pousmál se nad jeho zmatenou odpovědí a ještě dodal: "víš co, drby."

"Wille, mně je jedno, co říká Nell. Chci být jen s tebou," řekla jsem a konečně jsem se mohla podívat do jeho zelených očí, ve kterých jsem tak trochu hledala ujištění a podporu.

"Já s tebou taky, mám tě moc rád, Em," řekl Will, naklonil se ke mně a dal mi jemnou pusu na rty. V tu chvíli se otevřely dveře od chatky a v nich stála Nell. Jakmile nás uviděla, na její tváři se objevil znechucený výraz. Beze slova se kolem nás protáhla a odešla.