Můj tábor

10

Po pár minutách jsme došli na nějaké rozcestí, které mi bylo povědomé. Otočila jsem se na Nell a na jejím výrazu v obličeji jsem poznala, že také přemýšlí, jestli to tu nezná.

„Jasně, tady jsme šli při tom nočním hledání těch úkolů," zvolala, jako by právě našla poklad. Najednou mi to také došlo. Tady jsme uviděli toho člověka s baterkou a proto jsme se rozdělili. Usmála jsem se a vyšla směrem, kde by podle mě měl být tábor. Po chvíli jsem uviděla nějaké postavy. Zastavila jsem se, až do mě zezadu narazila Nell, která si nevšimla, že jsem zastavila. Překvapeně se na mě podívala a pak také spatřila ty postavy, které se k nám rychle přibližovaly. Já jsem stála jako přimražená, protože jsem nevěděla, jestli je to někdo, kdo nás hledá, nebo jenom nějaký další blázen, co si v bouřce a dešti chodí po lese. Nell ale měla očividně jiný názor, protože rychle vyběhla směrem k těm postavám a řvala: „tady jsme." Podle hlasu jsem nakonec poznala, že je to Seth a nějaká další vedoucí, kterou moc neznám. Odvedli nás do tábora a udělali nám teplé kakao. My jsme se mezitím skočily převléknout a pak jsme i s kakaem seděly v naší chatce. Byla tu i Nicol, James a Will. Venku panovala stále silná bouře a déšť silně bubnoval na střechu chatky.

„Takže, kde jste se to přesně ztratily?" ptala se nás Nicol. Nell se s nimi bavila, ale já jsem byla duchem nepřítomná, čehož si ostatní všimli.

„Já si myslím, že vy dva si potřebujete promluvit," řekl James a než jsem stačila zareagovat, Nell, Nicol i James zmizeli a já jsem teď seděla sama v místnosti s jedinou osobou, se kterou jsem nechtěla.

„Co tím myslí?" zeptal se mě Will. To si ze mě dělá srandu? Jak jako co tím myslí? To si nepamatuje, jakou jsme spolu prožili noc? A on se teď ke mně chová úplně stejně, jako předtím, jako by se nic nestalo. Všichni si museli všimnout mého rozpoložení, jen on je úplně slepý.

„Nejspíš to, že si potřebujeme něco vyříkat," řekla jsem a koukla jsem se přímo do jeho zelených očí. Jak je možné, že někdo může být tak milý, ale jindy tak hloupý. Will se napřímil a nejspíš mu došlo, o co jde.

„Hele, já vím, co se stalo. Ale znamenalo to pro tebe něco?" řekl Will. „Teda, já myslím, že jsem oba byli rozrušení a očarovaní tou nocí, ne?" dodal nakonec. V tu chvíli jsem ho tak nenáviděla. Za to, že to nebere, jako něco důležitého i za to, do jaké situace mě právě postavil. Co mu mám na tohle asi říct.

„Jasně," řekla jsem lhostejně i když jsem v duchu řvala, že jsem se do něj asi zamilovala. On jenom přikývl a já už jsem to nevydržela. Vstala jsem, vzala si do ruky svou knihu, hodila na sebe kabát a vyběhla jsem do toho nečasu. Už jsem své slzy nemohla dál kontrolovat. Pomalu mi začaly stékat potůčky slz a já jim nechala volný průběh. Doběhla jsem ke knihovně, zalezla do rohu a schoulela se. Knížku jsem si držela blízko u těla, protože ta jediná mi byla oporou. Je o dívce a klukovi, kteří se do sebe zamilovali, ale rodina té dívky se musela odstěhovat. Po pár letech se potkali a láska mezi nimi se nezměnila a oni spolu začali znovu chodit. Tak moc si přeju, abych byla také tak šťastná, ale já se prostě zamiluju do kluka, který se mnou nikdy nic nechtěl mít.

Sedět jsem tam musela nějakou tu chvíli, protože déšť už pomalu ustával a bouře už také nebyla slyšet ani vidět. Pomalu jsem si došla na záchodky, které byly u knihovny a když jsem se podívala do zrcadla, lekla jsem se.

Moje vlasy byly rozcuchané a můj culík z rána už nebyl žádný culík, ale ptačí hnízdo. Oči jsem měla zarudlé od pláče a celý obličej úplně bledý. Opláchla jsem si obličej a chvíli jsem se uklidňovala. Když jsem nabila odvahy, vykročila jsem směrem k chatce.

Venku moc lidí nebylo, nejspíš se všichni připravovali na tu "úžasnou" diskotéku, na kterou stejně nepůjdu. V naší chatce opět nikdo nebyl, a tak jsem si zalezla do horké sprchy, vzala jsem si na sebe volné triko a legíny a zalezla jsem do postele, zapnula jsem si nahlas hudbu do sluchátek a zavřela jsem oči.

"Sakra Em, co to s tebou je?" uslyšela jsem a rychle jsem otevřela oči. Nad sebou jsem uviděla Nell.

"Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

"Oblékat, je diskotéka," rozhodla Nell.

"Nikam nejdu," řekla jsem.

"Chceš si o tom promluvit?" zeptala se Nell a posadila se ke mně.

"Vlastně asi jo," řekla jsem a rozhodla jsem se, že se Nell svěřím se vším, co mě trápí.