Můj tábor

18

Další úkol byl venku za chatkami, kde jsme měli udělat dvojice a na zádech toho druhého přenášet k další chatce a nazpátek obráceně. Šla jsem s Ellie, se kterou jsem se za tu krátkou dobu docela sblížila.

"Nyní v těchto dvojicích ještě zůstanete na další úkol," vysvětlila nám vedoucí. Dalším úkolem byl sprint. Měli jsme se držet za ruce a doběhnou ke stromu, proběhnout kolem něho a přiběhnout zpět. S Ellie jsme měly dobrý čas a z naší skupiny jsme byly druhé, první byl Will s Derekem.

Další stanoviště bylo u ohniště, měly jsme, už všichni dohromady, založit oheň z ničeho. Nápady padaly, ale ani jeden nezabral a úkol se nám nepodařilo splnit. Nakonec jsme se i s druhou skupinou opět potkali a čekali jsme, až nám přijde něco říct Seth.

"Emmo? Ty chodíš s Willem?" nahnula se ke mně Ellie, až jsem se trochu lekla.

"Ne, jsme přátelé," odpověděla jsem klidně. Tuhle odpověď už jsem si řekla tolikrát, že to mám dobře nacvičené.

"Takže znáš toho kluka vedle něho?" zeptala se mě znovu a mě to najednou došlo.

"Dereka? Jo," odpověděla jsem a šibalsky jsem se na ní usmála. "Proč?"

"Jen tak," zavrtěla Ellie hlavou.

"Líbí se ti," konstatovala jsem. Ellie se celá napnula a začala se rozhlížet, jestli mě někdo neslyšel, ale já jsem mluvila celkem potichu a nikdo nás ani neposlouchal. Ellie zavrtěla hlavou a potichu šeptla: "Ne." Což mi ovšem můj názor nevyvrátilo.

"Pojď, představím vás," řekla jsem, chytila Ellie za ruku a už jí táhla za Derekem. Ellie hodně nespolupracovala, ale já jsem měla větší sílu.

"Dereku, tohle je Ellie," vyrušila jsem nejspíš velmi zajímavý rozhovor Dereka s Willem, což jim asi moc nevadilo, protože se na nás usmáli a poslouchali mě.

"Ellie, krásné jméno. Jako Eleanor?" zeptal se Derek směrem k Ellie. Chytila jsem Willa za ruku, abychom je nechali samotné a trochu jsem ho zatáhla, ale jemu to nevadilo a nechal se odvést.

Pak jsem si ale uvědomila, že ho držím za ruku, ale pustit jsem ho nechtěla. Střetla jsem se s jeho pohledem a málem se mi podlomila kolena. Nakonec jsem ho pustila a trochu jsem se srovnala.

"Myslím si, že se jí Derek líbí," přitakala jsem, abychom se náhodou nezačali bavit o nás, protože už bych ho asi nedokázala odehnat a přimět ho pouze k přátelství.

"Ellie se mu taky líbí, neustále o ní dneska mluvil," řekl Will a usmál se směrem k těm dvěma, povídajíc si kousek od nás.

"Fakt? To je hustý, ne? Jsme takový dohazovači," usmála jsem se, ale pak jsem si uvědomila, že jsem řekla pěknou blbost.

Pak byl oběd a po obědě jsem si četla v naší chatce, Nell a Nicol o něčem diskutovaly, ale jakmile jsem slyšela slovo řasenka ztratila jsem zájem. Odpoledne všichni byli tak nějak zalezlí, protože si asi chtěli odpočinout před tou stezkou. Jakmile se ale blížila večeře, měla jsem v břiše takový divný pocit. Bála jsem se s kým budu ve dvojici nebo trojici.

Po večeři přišel do jídelny Seth a mně už bylo jasné, že nám jde říct rozdělení. "Za hodinu a půl bude devět, do té doby máte čas, pak sem přijdete a v následujících skupinách budete postupně vypouštěni naším kuchařem," otočil se Seth na našeho milého kuchaře, který na nás zamával od pultu. "Skupiny jsou následující, máme šest trojic a jednu dvojici. Dvojice bude Emma a Ben. Trojice je Derek, William a Valerie,..." říkal Seth, ale já už jsem ho neposlouchala. Proč jsem zrovna já musela vyjít do té jedné dvojice? A ještě s nějakým klukem, kterého neznám? Ale tak alespoň nejsem s Valerií.

Jakmile jsem Bena uviděla, došlo mi, kdo to vlastně je. Je to ten jeden kluk, který při té diskotéce šel směrem ke mně a já jsem proto odešla. Chtěl se mnou tančit a teď je se mnou ve dvojici na stezku odvahy.

"Ahoj," pozdravil mě a usmál se.

"Ahoj," odpověděla jsem mu. Dám mu alespoň šanci, třeba je fajn.

"Tak za chvíli," řekla jsem a společně s holkami jsem odešla. Kromě toho, že jsem s Benem, mně také dost vadí, že je Will s Valerií.

"Kdo to sakra dělil do těch skupin?" zeptala jsem se naštvaně a práskla sebou o postel.

"Prý to losovali," odpověděla mi Nicol. Zavřela jsem oči a uklidňovala jsem se, že to bude dobrý. Proč se vlastně stále starám o Willa? Vždyť už spolu nejsme a ještě k tomu jsem to byla já, kdo se s ním rozešel.

Tu hodinu a půl jsme tak nějak nic nedělaly. Dokonce k nám na chvíli přišel i James a pak i Will, ale ani jeden nebyl z těch skupin nadšený. James byl s Kate a Alexem a Nell s tou kamarádkou Valerie, Sarah a s Paulem.

Na sebe jsem si pak vzala mikinu a legíny a vlasy jsem si svázala do copu. Holky vypadaly podobně jako já a když jsme byly všechny spokojeny, vyšly jsme ven. Ben ke mně hned naklusal a vypadal neskutečně nadšeně, alespoň někdo.

Kuchař nás vypouštěl a já s Benem jsme šli hned jako první. Vyšli jsme směrem k lesu, na zemi byly poskládané svíčky, takže jsme se alespoň nemohli ztratit. Já, jakožto velmi bojácný člověk jsem se držela blízko Bena, který z toho měl radost a užíval si to, za což jsem ho nenáviděla. Bylo mi mnohem příjemnější držet se Willa a to ani nebyla stezka odvahy.

Potkali jsme pár vedoucích v maskách a pak na nás házeli něco, co nedokážu identifikovat, ale jinak to tak hrozné nebylo. Vyšli jsme z lesa a já jsem měla neskutečnou radost, že je konec, ale v tu chvíli se to stalo. Ben se ke mně začal neskutečně přibližovat. Udělala jsem krok dozadu, ale on byl rychlejší, chytil mě za pas, přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu. Ani chvíli jsem nespolupracovala a ihned jsem se od něj odtrhla. Koukal na mě, ale pak se opět začal přibližovat.

"Děláš si srandu, vypadni ode mě," zařvala jsem na něj, ale s ním to ani nehnulo.

"Vím, že mě chceš, nedělej drahoty," řekl svůdně, ale mě se chtělo zvracet. Na facku jsem neměla, ale rychle jsem se otočila a utíkala pryč. Ben běžel za mnou, ale já jsem měla náskok a jen tak tak jsem stihla zabouchnout dveře, než se ke mně dostal.

"Otevři ty náno," zabouchal znovu. Já jsem se schoulila na postel a slzy mi začaly stékat po tvářích. Dalších pár minut ještě bouchal, ale pak najednou vše utichlo. Posadila jsem se a opravdu, bylo ticho. Pak mi ale došlo proč, i já už jsem slyšela nějaké hlasy a čím blíž byly, začala jsem rozpoznávat Nicol a Nell. Odemkla jsem dveře a pustila je dovnitř. Když mě ale uviděly, rychle ke mně přispěchaly a já jim všechno vyklopila.

"Takže Ben je takovej bastard?" zeptala se nevěřícně Nicol. Přikývla jsem. Holky mě uložily do postele a já jsem v klidu usnula. Věděla jsem, že jsou tu se mnou, a tak jsem v bezpečí.

Tu noc jsem ale měla zlý sen.

Běžela jsem, už jsem slyšela ty kroky za mnou. Ještě jsem zrychlila, ale nevšimla jsem si toho kořene, kvůli kterému jsem se najednou ocitla na zemi. Sakra. Už bylo pozdě, byl tu. Vysoký muž už stál nade mnou a smál se mi do obličeje. Pak mě chytil za nohu...

Otevřela jsem oči. Byla jsem celá zpocená a slzy mi tekly po tváři. Byl to jen sen.

"Em, v pořádku?" ozvala se vedle mě Nell.

"Zlý sen," řekla jsem. Nell mě objala a začal mě uklidňovat. Chápala mě a za to jsem byla ráda. Podle hodin už je stejně skoro budíček, a tak jsem se už nenamáhala usínat. Nell si ještě na chvíli lehla, a tak jsem zavítala do koupelny, kde jsem se osprchovala a trochu zkulturnila. Když jsem pak vylezla, Nicol už byla také vzhůru a podle jejího ustaraného výrazu všechno věděla.

"Nell ti to řekla?" optala jsem se pro jistotu.

"Nemusela, celou noc jsem tě slyšela," odpověděla mi a pevně mě objala. Nebylo to jen takové přátelské objetí, bylo to takové ustarané, takové to, co říká postarám se o tebe.