Můj tábor

21

Po večeři jsme se dozvěděli, že zítra půjdeme na celodenní výlet na jeden zámek kousek odtud. Po tom se k nám večer zastavil Will, který mi dal několik pus na dobrou noc a pak jsem upadla do svého světa.

Otevřela jsem dveře, ale nic jsem neviděla, protože všude byla tma. Sáhla jsem na zeď po vypínači, ale nic tam nebylo. Právě naopak, nenašla jsem ani zeď a místo toho jsem sáhla do prázdna. Vedle sebe jsem uslyšela smích, ošklivý a zlomyslný smích, otočila jsem se tím směrem a spatřila jsem postavu muže. Kouknul se na mě a pak se ke mně rozběhl...

Otevřela jsem oči a posadila se. Sakra, další sen. Byla jsem celá zpocená a bylo mi horko. Dala jsem si obličej do dlaní a snažila se vzpamatovat.

"Em, to bude dobrý," objala mě Nell, která se najednou objevila vedle mě. Pevně jsem jí chytila a cítila jsem se díky ní v bezpečí. Pak jsem si opět lehla a Nell zůstala u mě, dokud jsem neusnula.

Ráno jsem byla docela čilá, i když jsem večer měla tu noční můru. Při snídani si k nám sedli u kluci a společně jsme se smáli.

"Ale nevím co budeme dělat s Em," pronesla Nicol a napila se svého čaje. Všechny oči se nyní stočily na mě.

"Má stále ty noční můry," vysvětlila Nell. Proč to musí říkat? Nemůže to zůstat jen mezi námi?

Po snídani si mě odchytil Will. "Máš noční můry? Kvůli Benovi?" ptal se mě podezíravě.

"Nejsou to noční můry, jen takový menší špatný sny," kroutila jsem se.

"Emmo," varoval mě Will s vážným obličejem. Když mi řekne celým jménem, tak to je vážný.

"Zdá se mi o chlapovi, který se mě snaží chytit, nic víc," řekla jsem. Will mě pevně objal, což mi dalo další dávku povzbuzení.

"Jdeme si užít ten výlet, ne?" usmál se a chytil mě za ruku. V chatce jsem se převlékla a do batohu jsem si vzala svačinu, pití, peněženku a mobil. Od té doby, co jsme se s Nell ztratily si ho beru všude.

Cestu na ten zámek jsme měli jít pěšky, Seth říkal, že je to kolem deseti kilometrů. A zpět máme jen kousek autobusem a pak pěšky asi nějaké dva kilometry. S Willem jsme šli až na konci naší skupiny. Nell s ještě pár lidmi diskutovala někde v půlce a James s Nicol šli se Sethem úplně vepředu.

"Víš, že dokážu zahnat špatně sny?" ozval se Will.

"Vážně? Tak to bychom toho měli využít," usmála jsem se.

"Jinak si myslím, že Derek a Ellie si rozumí," konstatoval Will. Přímo před námi šel Derek a Ellie a musím říct, že se k sobě docela měli. Derek jí neustále něco vyprávěl a Ellie se všemu smála. Byla jsem za ně za oba ráda, myslím si, že se k sobě hodí.

"To jo," přitakala jsem. Po pár dalších minutách byla přestávka. Sedla jsem si na zem a užívala si tu chvíli, kdy nemusím stát. Nejsem úplně sportovně založená, ale nemyslím si, že jsem nějaká líná lemra. Je to spíš tím, že je venku asi třicet stupňů.

Nakonec Seth rozhodl, že jdeme dál, a tak i když neochotně, všichni jsme se zvedli a šli za ním. Na zámek jsme došli za hodinu a musím říct, že se to vyplatilo. Zámek byl opravdu nádherný. Kolem pobíhalo hodně lidí, ale ani oni mi nezkazili nádhernou náladu. V zámku nás provedl průvodce a pak jsme před zámkem dostali na hodinu rozchod. Každý to využil jinak, někdo si sedl pod stromy a odpočíval, někdo šel do restaurace. Já s Willem jsme šli ke stánkům se suvenýry.

"Tohle ti koupím, na památku," vzal Will do ruky náramek a zkoušel ho na mou ruku.

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Nemusíš mi nic kupovat, mám svoje peníze," dodala jsem.

"Ten se ti hodí k pleti, ten je super," ignoroval Will mou poznámku a zaplatil. Zapnul mi ho na ruku a usmál se.

"Děkuju," usmála jsem se a políbila ho.

"Já ti za to koupím tohle," ukázala jsem na klíčenku s motivem hradu. Nic jiného se mi nelíbilo a chtěla jsem mu něco koupit. Will si na to hned zadělal klíče a s hrdostí si to uložil do batohu. Musela jsem se nad jeho chováním usmát.

Pak jsme šli do restaurace a koupili jsme si oběd. Venku pak začínala nějaká přehlídka, a tak jsme se na to šli podívat. Chodili tam rytíři a koně oblečení v těch starých věcech a bylo to celkem zajímavé.

"Emmo?" ozvalo se vedle mě.

"Ano?" usmála jsem se na Kate, která ovšem nevypadala uvolněně, spíš nervózně.

"Stále jsem nemluvila s tím Mattem, ale fakt se bojím," zašeptala, že jsem jí skoro neslyšela. Chytila jsem jí okolo ramen a sebevědomě spustila: "nemáš se čeho bát, to zvládneš, jen mu řekni, že se ti Alex nelíbí." Kate jen přikývla, a tak jsem jí ještě jednou objala. Pak už se Kate otočila a šla směrem k sedícímu Mattovi. Ještě jednou jsem se na ní usmála a pak jsem se zase věnovala rytířům a koním.

Za deset minut už byl čas na cestu zpět, a tak jsme se vydali na autobusovou zastávku. Šli jsme asi deset minut, než se před námi objevila louka a vysněná zastávka. Všichni se svalili na louku a Seth nám oznámil, že autobus pojede za dvacet minut. Jen jsem si povzdechla a složila hlavu na Willovo rameno.

"Zahrajeme si hru," ozvala se Valerie. Už jenom proto, že je to Valerie jsem věděla, že hrát nebudu, kdo ví, co má za lubem.

Hodně lidí nehrálo a ani Will, za což jsem byla ráda. A tak to Valerie také vzdala a žádná hra se nekonala. Will se zatím zabavil tím, že si hrál s mými vlasy a já jsem odpočívala se zavřenýma očima na jeho rameni.

Dvacet minut nakonec uběhlo hodně rychle a přijel autobus. Všichni jsme se nasáčkovali dovnitř a já jsem seděla s Willem. Cesta trvala asi půl hodiny, než jsme vystupovali a pak jsme ještě chvíli šli až do tábora, kam jsme přišli přesně na večeři.

Po večeři jsem si všimla Ellie, a tak jsem si k ní sedla.

"Jak to jde s Derekem?" zeptala jsem se se zájmem.

"Super, je fakt úžasný," rozzářila se Ellie.

"Sluší vám to spolu," konstatovala jsem a pak jsem se zase zvedla a šla jsem směrem k naší chatce. Bylo už pozdě a hodně lidí šlo spát. Když jsem se ale blížila k chatce, všimla jsem si Willa, sedícího před ní.

"Na co čekáš?" ptala jsem se.

"Na tebe, nenechám tě spát samotnou, říkal jsem přeci, že zaháním zlé sny," usmál se a políbil mě.

"Dobře," usmála jsem se na něj. Vklouzli jsme dovnitř, Nell i Nicol už spali, a tak jsem se rychle převlékla a zalezla jsem k Willovi do postele. Will mě objal a společně jsme usnuli.