Můj tábor

16

Za chvíli přišla do chatky i Nicol, která nám sdělila, že za chvíli bude večeře a po ní nám Seth řekne, co se bude dít zítra. Obě jsme jen přikývly a Nicol se přidala do našeho klubu líných lidí, kteří jsou na táboře, ale pouze leží v posteli a poslouchají písničky.

"Ta je dobrá," zařvala Nicol a v leže se začala pohupovat do rytmu. Byla to písnička od Panic! at the Disco - High hopes. I mě se tahle písničky upřímně líbí, takže jsem nejdřív potichu začala pobroukávat text, ale později už jsme tam všechny tři řvaly jako blázni.

Písniček už jsme za sebou měly asi pět, když se dveře otevřely a v nich stál Will s úsměvem na tváři. Ihned jsem ztuhla a myslím si, že i holky, protože už také nezpívaly, ani netančily.

"Tady to ale jede," řekl Will a usmál se. "Přišel jsem vám říct, že je večeře," dodal ještě, pak se otočil a odkráčel si to. Společně jsme se vydaly za ním.

K večeři jsme dostaly toasty, které mi chutnaly a pak přišla ta další Sethova přednáška.

"Máme za sebou výlet, který se vám snad líbil. Zítra vás čeká dopolední hra a odpoledne se půjdeme koupat a bude možnost projet se na lodičce. A jen jsem vám chtěl říct, že pozítří na vás čeká stezka odvahy," usmál se nakonec Seth a odešel.

"Em?" uslyšela jsem za sebou, až jsem se lekla. Aniž bych se otočila, Will už mě předehnal a stál přímo přede mnou. Jeho vysoká postava, asi o patnáct centimetrů vyšší než já, teď stála tak blízko, až jsem skoro zapomněla dýchat.

"Nemůže se to zase vrátit, jak to bylo?" zeptal se a přistoupil ke mně ještě blíž, upřímně jsem nečekala, že to ještě jde.

"Wille, nemyslím si," opověděla jsem mu potichu, aby to náhodou neslyšel někdo jiný, ale nikdo už kolem nás nebyl, protože si všichni odešli lehnout.

"Hele, já za to fakt nemůžu," snažil se na mě Will doléhat.

"Wille, já ti věřím, ale nemyslím si, že bychom se k sobě měli vrátit. Co jsem s tebou, jenom se trápím, měli bychom být přátelé," řekla jsem a nakonec jsem nasadila úsměv, který ale nebyl ani zdaleka upřímný.

"Já se nevzdám," odpověděl Will a zmizel. Ještě chvíli jsem tam stála a přemýšlela, jestli se tohle doopravdy stalo.

Další ráno bylo opět teplé. Venku už svítilo slunce a čekal nás další krásný den plný zábavy. Alespoň to jsem si myslela. Ovšem celý den mi už hned ráno zkazila Valerie, která se na mě neustále vražedně koukala. Moc jsem si jí nevšímala, protože jsem se rozhodla, že dnešní den mi nikdo nezkazí, mám přece NAROZENINY.

"Tak všechno nejlepší," usmála se na mě Nell a Nicol se k ní přidala. Úsměv jsem jim opětovala a s radostí se pustila do snídaně.

Najednou jsem ucítila něčí ruce na mém krku a rychlou pusu v mých vlasech.

"Všechno nejlepší," řekl James. Rychle jsem se na něj otočila a střetla jsem se s jeho modrými oči, které dnes svítily radostí.

"Děkuju, Jamesi," odpověděla jsem mu s úsměvem. James si pak sedl k nám a já jsem spatřila Willa, který se do teď krčil za Jamesem. Šibalsky se na mě usmál a pak přešel až ke mně.

"Tak všechno nejlepší Em," řekl mi a pak přišel ještě blíž a pošeptal mi do ucha: "mám pro tebe dárek, odpoledne."

Víc jsem to neřešila a dojedla jsem. Pak jsem se převlékla a u ohniště jsme už všichni čekali na Setha, který po pár minutách přišel.