„Jak dlouho vystupujete? " Zeptal se najednou a stále si udiveně prohlížel plakáty na stěně. Vždy jsem si je schovával na památku. Jen jeden nebyl vystavený a to byl ten z mého prvního vystoupení.
"Asi 6 let." odpověděl jsem a prohlédl jsem si ho od hlavy až k patě. "Máš s hrazdou nějaké zkušenosti?"
Znervózněl a pravou rukou se poškrábal na zátylku. "No..."
"Takže ne.." povzdechl jsem si a prohrábl jsem si vlasy. "Vem si nějaké čisté oblečení, hned si musíš nějaké skoky zkusit." řekl jsem a hned jsem po něm hodil oblečení, které mi bylo opravdu velké.
Abych byl upřímný, byl opravdu hodně překvapený. Oblečení chytil jen tak tak a tázavě se na mě podíval. Protočil jsem oči. „V něčem cvičit musíš. "
Když jsme se konečně dostali k šapitó, z dálky jsem uviděl jak Annie, vrhačka nožů, zacvičuje tu holku co přišla spolu s Erenem. Radši jsem Erena hned zatáhl do stanu a začal ho zacvičovat.
„Důležité je, aby ses nebál výšek. Pak to můžeš rovnou zabalit. " Říkal jsem mezitím co jsem lezl po žebříku na desku. Erena jsem nechal dole, aby alespoň viděl, jak to vypadá "celkově" zblízka.
Do ruky jsem vzal hrazdu, která byla zaháklá vedle můstku. Pevně jsem jí chytil oběma rukama a seskočil jsem. Několikrát jsem se zhoupl, abych nabral nějakou rychlost. Pak jsem se pustil a stále za letu se hrazdy zase chytil, tentokrát nohama. Tudíž jsem vysel hlavou dolů. Znovu jsem se chytil rukama a nohy jsem přehoupl. Pustil jsem se, udělal salto a nohama jsem dopadl do písku.
Uslyšel jsem tleskání. Otočil jsem hlavu na Erena, ale ten na mě stále koukal jak na dinosaura. Podíval jsem se tedy ke vstupu do šapitó a pohled mi hned padl na vysokého blonďatého muže. Pro hromadu žen úžasný, dokonalý, pozorný. Pro mě jednoduše totální idiot.
