„Vidíš to? " Ukázala na malý flíček který se objevil na monitoru. Jen jsem fascinovaně přikývl a dál ten flíček pozoroval.
„Prcek bude mít prcka. " Zasmála se Hanji a stroj zas někam schovala. Proč ho tu vůbec má?
Sedl jsem si a nohy přehodil přes okraj postele. Takže... Já budu mít dítě... Wow..
Když jsem pochvíli opustil tu Hanjinu skládku, měl jsem v plánu se okamžitě vrátit ke mně, zalézt do postele a alespoň do zítřka být neviditelný.
„Levi! " ... Tohle je naschvál co? Ředitel si to dokráčel až ke mně a hned spustil. „Nevím co říct je, ale rozhodně to není normální. V jednom kuse ti je špatně, zvracíš a dokonce se to na tobě podepisuje. Nechci znít nějak zle, ale ztoustl si. A teď si vyber, buď pudeš zase skákat, nebo letíš."
... Sem naprosto a totálně v hajzlu. Skákat nemůžu, to by ublížilo miminku. Ale musím, nebo nemám kde žít. Výběr pěkně na hovno..
„Dám ti čas do zítřka, tak se rozhodni." Řekl a zmizel.
Ztrápeně jsem došel až k maringotce a vlezl jsem dovnitř. Hned sem se vydal plnit svůj plán, který sem si naplánoval ještě předtím než sem potkal toho šmejda...
Zahrabal jsem se do deky, s úmyslem ignorovat svět. Ale co se nestalo...
„Levi! " Ozval se najednou Eren, který zrovna vešel dovnitř. Bože můj, zastřelte mě.
Otočil jsem se čelem k Erenovi, který najednou stál hned za mnou. „Kam vás slečna Hanji odvedla? "
„Potřebovala něco zkontrolovat.. "
„A co? "
„No... " Pro všechny případy jsem se otočil čelem ke zdi. „Co kdybys byl tatínkem? "
Ticho. Nic neřekl. Asi minutu mlčel...
Až pak se ozval radostný výkřik. Pootočil jsem hlavu a viděl jsem jak Eren radostí skáče do stropu a do toho vydává docela radostné zvuky.
Dobře, sice je mimi. Ale říďa nám to chce posrat xdd
