<Eren>
O můj Bože. Já celou dobu žiju v domění, že budu táta jedno děťátka a najednou zjistím, že ta děťátka budou dvě...
Upřímně, hned jak jsem to zjistil, jsem se jen tak tak udržel, abych nazačal radostí pištět a skákat snad až do stropu.
Zrovna jsem se chystal jít sehnat na trh něco k jídlo, když můj pohled upoutal muž v černé kápi, stojící na rohu ulice, který mě pozorovala zpod temné kapuce. Do tváře jsem mu sice neviděl ale i tak jsem měl pocit, že tu postavu jsem už někde viděl. Po pár minutách přemýšlení mi to docvaklo.
Osoba v dlouhé černé kápi, které není vidět do obličeje. Přesně ta osoba schodila Leviho z můstku. Začala se ve mně vařit vzteky krev, už nějakou dobu jsem měl chuť ho umlátit k smrti nebo jeho tělo spálit na popel. (Alenky krásné myšlenky xdd)
Ale teď jsem měl jinou práci, tudíž jsem se ztratil ve skupině lidí se kterou jsem se dostal až na náměstí, tedy do hlavního dění trhu.
Mou mysl ale stále zaplavovala ona osoba. Co když ředitel poslal někoho dalšího, aby nás hledal? Ale to by bylo nepravděpodobné, vzhledem k tomu, že ta samá osoba se pokusila zabít jeho jediného akrobata.
S těmito myšlenkami jsem prošel celý trh, vzal několik kusů ovoce a zeleniny, nějaké maso a jinou cestou než jsem přišel, jsem se vrátil.
Nemohl jsem riskovat, že by ten člověk šel za mnou, proto jsem několikrát zahnul jinam a nakonec jsem prolezl mezi starými shnilými prkny.
Naposledy jsem se rozhédl, jestli mě přeci jen nenašel a zalezl jsem do domu. „Jsem zpátky! "
Levi vyšel s menším úsměvem z ložnice. Posledních několik dní se ho snažím udržet v posteli. Měl by odpočívat!
