<Levi>
Poslední dobou jsem si podvědomě uvědomoval, že za necelý týden budu rodit.
Problém v tom, že Pixis odjel do vedlejšího města a žádného náhradníka nemá. Takže jsem jen pevně věřil, že mimča ještě pár dní vydrží.
Ale dle toho, jak moc silně několik posledních dní kopali, mi došlo, že asi nevydrží. Proto jsem se držel spíše doma, aby to na mě nepřišlo na druhém konci města. Opravdu se mi nechtělo rodit na ulici... Fuj. O to opravdu nestojím.
Zrovna jsem se po několika hodinovém ležení zvednul a chystal se jít udělat něco k obědu, dřív, než se vrátí Eren z práce. Našel nějaké zaměstnání u místního kováře Kirschtein, se kterým se poměrně často hádá, ale pořád to byla práce.
Stoupnul jsem si a chystal jsem se do kuchyně, ale silná bolest břicha mě donutila si znovu sednout. Ale ne...
Teď ne! Vždyť to má být až za týden! Týden!!! Marně jsem si myslel, že to zase jenom kopou a že se nic nestane, ale to by mi vteřinu po tom nesměla prasknout voda. To je v háji, to je tak moc v háji...
Jelikož jsem neviděl ani na hodiny, tak podle odhadu se měl Eren vrátit aspoň tak za hodinu, možná dvě. A to je moc pozdě.
Stěží někoho zavolám, když teď toho nejsem ani schopen. Teď se můžu tak maximálně topit v křečích. Ale furt lepší, než to zažívat uprostřed ulice.
Zmučeně jsem si zase lehnul, nohy pevně tisknul k sobě a snažil jsem se nemyslet na to, že tuto, až moc bolestivou činnost, budu muset prožít sám bez podpory či doktorského zásahu.
Bože, čím jsem si to zasloužil?!
Ano, já wm. Sliby, chyby. A důvod proč jsem to včera nevydala? WiFi xddd
