<Levi>
„Já už nemůžuuuu."
„Už jen pár kilometrů. "
„Moc dalekoooo." Zaskučel Eren a s nechutí se podíval na město, ke kterému to byl ještě kus cesty. Ale nic, co by se nedalo zvládnout.
Na cestách jsme byli sotva dva týdny. Snažili jsme se dostat nejen co nejdál od tábora, ale i díky mým dlouholetým znalostem i dál od destinací, kde cirkus většinou vystupoval.
Ale byl tu problém. Ředitel se nejspíše rozhodl, že ztráta dvou akrobatů je až moc, tudíž poslal nějakého týpka, aby nás našel a zavedl zpátky.
Stopař nejspíš počítal s tím, že se budeme držet normálních cest a stezek. Aby jsme ho alespoň na několik dní setřásli, sešli jsme z jedné z lesních cest a zašli hlouběji do lesa. On pokračoval dále po cestě.
„Bože můj, sláva! " Řekl Eren když jsme konečně došli před branu města, kde se nejspíše právě odehrával trh.
„Měli bychom koupit něco do zásoby. Jídlo nám dochází a vody máme také jen málo. " Pronesl jsem když jsme se dostali na náměstí, kde byla hromada různých stánků. Eren pouze přikývl a zaujatě se rozhlížel kolem.
Začali jsme kolem stánků a krámků procházet a prohlížet zboží. Měli to tady pěkný. Spousta věcí, zeleniny, ovoce i alkoholu.
Když jsme vyšli z trhu do nějaké klidnější ulice, tak najedou Eren promluvil: „Nemohli bychom tu na nějakou dobu zůstat? Já jen, že ten čmuchal za náma už nejde několik dní a ty by jsi teď měl spíše odpočívat. Jsi na konci druhého měsíce, měl by jsi ležet. Kdo ví, kdy dojdeme k dalšímu městu a tam byl ani nemuseli mít jídlo! "
Měl pravdu. Alespoň na pár týdnů bychom se měli někde usadit a být v klidu. Popřípadě bychom stihli utéct. A tady to je opravdu hodně klidné a nějaký malý domeček bychom někde najít mohli.
Otočil jsme se k Erenovi čelem.
„To je dost dobrý nápad. "
