<Levi>
Zastavili jsme před řekou. Do háje, jestli nás chytnou, tak nás ředitel zabije.
Udělal jsem první 'rozumnou' věc, která mě v tu chvíli napadla. Jedním trhnutím jsem z Erenovo zad strhnul batoh se zásobami a hodil jsem ho na druhý konec řeky. „Rychle. "
Chytil jsem ho za ruku a rozběhl jsem se ke křoví, které bylo kus od nás. Strhl jsem ho do něj a donutil jsem house skrčit. Pak jsem tam rychle vlezl za ním. Dal jsem si prst před rty, aby hned pochopil, že protestovat nemá cenu.
K řece najedou přiběhl ředitel, který měl hned v patách toho kluka jak přišel s Erenem a... ERWIN?! Kde ten se tady vzal?!
Všichni tři měli v rukou pochodně, aby ve tmě viděli na cestu a rozhlíželi se kolem sebe.
„KAM MOHLI UTÉCT?! " Zařval ředitel snad na polovinu lesa.
„Pane řediteli v klidu, nemohli utéct daleko. " Jal se uklidňování Erwin a posvítil víc na řeku. To už jsem jen doufal, že jsem ten batoh hodil dostatečně daleko.
„Rozdělíme se. Najdeme je rychleji. " Ozval se ten malý blonďák a rozhlédl se.
Ti dva to odsouhlasili a po chvíli jsem viděl pouze tři malé plamínky světla, které po chvíli zmizely z dohledu.
Vylezl jsem ze křoví a naposledy jsem se rozhlédnul. Pobídl jsem Erena a oba jsme se rychle a hlavně potichu dostali na druhý konec řeky.
„Jsi celý mokrý a poškrábaný." Vynadal mi lehce Erena když jsme našli i batoh a vydali jsme se dál. „Za světla ti to ošetřím. "
Protočil jsem oči a zase jsme se vydali na cestu. Po hodině ustavičné chůze mi logicky začaly docházet síly. Nejsem těhotný zas tak dlouho a už mi dochází rychle energie. To se chci vidět za pár týdnů...
„Jsi unavený? " Ozval se najednou Eren.
„Trochu."
Ve tmě jsem si všiml jak Eren položil batoh a otočil se na mě. „Odpočineme si. "
