„Zapomeň."
„Armine prosím! "
„Ne! " Odsekl Armin a znovu si vzal do ruky knihu. Musel jsem ho ukecat aby mě pevně přivázal ke stromu, jinak bych se neovládl a okamžitě bych se vydal za Levim.
A teď jsem ho pro změnu nutil aby mě pustil, jelikož ta BOŽSKÁ vůně se rozlehla po skoro polovině tábora.
Napadlo mě, že by se ředitel měl dozvědět o Leviho fervoru, jelikož takhle nemohl vystupovat ani omylem a já byl schopen skočit pouze takové polosalto.
„Musíme o Levim říct řediteli. " Zamrmlal jsem po chvíli a od stromu jsem se podíval na Armina. Ten na mě jen otočil hlavu a po chvilce kývl někam vedle mě a znovu se podíval do knihy.
„Erene! " Křikl po mně ředitel který si to šinul ke mně. „Co tu děláš a kde je sakra Levi?! "
„Levi je v maringotce s fervorem. A já se držím abych nešel za ním. " Snažil jsem se odpovědět nějak klidně, ale v tu chvíli se ta dokonalá vůně dostala až ke stromu. Takže ano, opět jsem ztratil rozum.
Na Erenův pohled si nezvykejte xdd
<Levi>
Nesnáším svůj život. Vážně. Doslova a do písmene.
Důvod těchto "depresivních" myšlenek byl naprosto nečekaně můj právě probíhající fervor. Ta horkost, vzrušení a touha po alfě byla až ďábelsky nesnesitelná.
Hned po Erenově odchodu jsem se musel zbavit trika i kalhot, jinak bych asi shořel a z postele jsem odhodil deku.
Povlečení už bylo snad úplně promáčené, já byl spocený, rudý a stále naprosto vzrušený. Samozřejmě, snažil jsem se uspokojovat sám, co mi bylo naprosto k ničemu. Ani okno otevřít sem neměl sílu. Takže jsem tam vlastně byl napospas svým myšlenkám, vzdechům a sténání. Bezva...
Byl jsem ve fervoru teprve první den a už sem měl pocit, že zemřu. Vždyť vzrušení je něco krásného, proč se to při fervoru mění na naprosto smrtonosnou past?!
