Ucítil jsem jak Erenova ruka ztuhla. „Levi? "
„E-erene odejdi... " Zasténal jsem, otočil jsem se čelem ke zdi a přitáhl jsem si nohy k tělu.
„Ale Levi, já-" „Odejdi! " Z posledních sil jsem na něj křiknul.
Ruka za mých zad zmizela, podlaha zavrzala a uslyšel jsem bouchnutí dveří. Poslední zbytky zdravého rozumu úlevně vydechly a pak celé mé tělo uchvátilo nesnesitelné vzrušení.
<Eren>
Tak moc jsem chtěl Levimu pomoci. Ale on si to nepřál a já nehodlal dělat nic proti jeho vůli.
S opravdu velkým sebezapřením jsem opustil ti jednou místnost, ve které byla ta naprosto božská vůně a raději jsem za sebou zamkl. Znám se, hned bych tam vtrhl.
Radši jsem co nejrychleji odešel pryč od maringotky dřív, než bych tam vlítnul a rozhodl se mu pomoci sám.
Pokusil jsem se najít Armina a Mikasu, což se mi po chvíli opravdu podařilo a přisedl jsem si k nim.
„Erene? Co ty tady? " Ozval se Armin hned jak si mého příchodu všiml. „Neměl bys trénovat? "
„Měl bych, ale Levi dostal fervor. " Zamrmlal jsem a opřel jsem si ruku o stůl.
„Co on je vlastně za kód? Ani jsem to nestihla zaregistrovat. " Zeptala se Mikasa a podívala se na mě.
„Omega. A teď se ovládám abych se nezvedl a nešel tam za ním. " Opřel jsem si hlavu o stůl a zmučeně jsem vydechl.
„A proč tam za ním teda nejdeš? " Zeptal se Armin a položil knihu, kterou třímal v ruce.
„Řekl ať odejdu. Tak sem ho poslechl. " Armin už se nadechoval, že se opět na něco zeptá, ale já ho zarazil. „Teď se chceš zeptat odkdy se tak ovládám, co? "
Armin zavřel pusu a přikývl. Povzdechl jsem si. „Zrovna jeho jsem se naučil poslouchat. "
Blonďák protočil oči a znovu si vzal knihu do rukou. „Stejně se ti líbí. Jen ty to nepřiznáš. "
