Ta Pravá[DOKONČENO]

Kapitola I.

Byla skoro půlnoc, když jsem seděla u baru a sledovala už téměř končící koncert Demi. Její hudbu bych mohla poslouchat hodiny, protože byla skvělá, ale celé to mělo jedinou chybu. Chovala se jako puberťák, který experimentuje a spí s každým koho potká. Neodsuzovala jsem jí za to, protože to nebylo v mé kompetenci, ale štvalo mě to. Napila jsem se že skleničky s vodou a pomalu se zvedla. Byl čas se přesunout do zákulisí a vyčkat na její příchod. Musela jsem se s ní domluvit, kdy budeme odjíždět a kde na ní mám čekat. Někdy jsem na ní čekala před hlavním vchodem, ale někdy jsme odjížděli od toho zadního.

„ Přeji krásnou dobrou noc a šťastnou cestu domů!" ozvalo se z mikrofonu a já věděla, že během několika vteřin přijde. Nevěděla jsem zda přijde sama, nebo s někým a podle toho jsem se chovala. Když vešla do chodby, nebyla sama. Trochu jsem se prala se svými pocity a dusila slova, která se mi chtěli dostat přes rty, ale usmála jsem se.

„ Slečno Lovato, v kolik chcete odjet a odkud?" zeptala jsem se a dívala se jí zpříma do očí. Tak moc jsem toužila jí objemout, ale vždy mě držel zpátky Carl, který byl jejím bodyguardem. S ním jsem si dokázala vždy dobře popovídat, dokonce věděl, co k Demo cítím, ale stejně jako já, ani on nevěděl jak mi pomoci. Mohla jsem se jen nepřítomně dívat na to, jak si užívá s jinými a mě tolik přehlíží.

„ Za dvacet minut a počkejte v zadu. Budu mít společnost a nemusí nás nikdo vidět," řekla a prošla kolem mě. Carl mě přátelsky přejel po rameni a následoval Demi. Já odešla ven a v klidu si zapálila cigaretu.

„ Dáš mi cigaretu, prosím?" zeptal se Carl a postavil se vedle mě. Podala jsem mu krabičku a počkala až si jednu vytáhne.

„ Nevěděla jsem, že kouříš," řekla jsem  překvapeně a potáhla si z cigarety. Udělal to samé a usmál se.

„ Nechci, aby to Demi věděla a tak to skrývám. A teď máme dost času, jen tak sem nepřijde," řekl a já se podívala směrem k obloze. 

„ To je mi jasné, ale proč to dělá? Proč si ty holky tahá domů?"

„ Scarlet, tohle nemá cenu řešit. Tebe neštve, že tam má společnost. Štve tě, že tam nejsi ty. Nepletu se, že?"

„ Ne, nepleteš. Pořád se jí snažím říct, že k ní něco cítím, ale vždycky se stáhnu zpět a neřeknu nic," řekla jsem a potáhla znovu z cigarety. Přitom jsem pohledem sledovala svoje boty a zkoumala tak i zem.

„ Pokud tu odvahu nesebereš, nikdy nezjistíš, jak na tom jsi. Takže, je to jen na tobě."

„ Já vím, ale strach z odmítnutí je větší, než moje touha znát pravdu," odpověděla jsem a zahodila cigaretu. Hned po mě to udělal i Carl a já mu dala žvýkačku. Chvíli na to přišla i Demi s tou holčinou, která byla dost podnapilá a vydaly jsme se k Demi. Bydlela jsem u ní v menším zahradním domku, protože svůj byt jsem kvůli tomuto zaměstnání prodala. Nabízela mi pokoj u ní v domě, ale jsem ráda, že jsem to nevzala. Stačí mi, že něco málo vidím v autě, natož abych něco slyšela.

„ Slečno Lovato, mohu se vás na něco zeptat?"

„ Jistě, ale rychle. Mám tu nějakou práci," odpověděla a pohlédla směrem ke mě. Sledovala jsem ji chvílemi ve zrcátku. Měla dost unavený pohled, který říkal, že jí nic, co chci říct, nezajímá.

„ Baví vás tohle? Ubližovat mladým holkám?" zeptala jsem se a zahlédla její překvapený výraz. Stejně šokovaně vypadal i Carl.

„ Tohle není vaše věc a nikomu neubližuji. Pokračujte v jízdě a starejte se o sebe."

„ Ubližuješ mě, ale to ti nedochází," řekla jsem, ale bylo to k ničemu. Zavřela přepážku mezi námi a tak jsem se jen bezradně podívala na Carla, který se pouze pousmál.

Vážení čtenáři, tímto vás vítám u nového příběhu, který je fanfikcí na Demi Lovato. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako předešlé. Budu se těšit na vaše přečtení, hlasy a komentáře.